Před časem začal na internetu kolovat zvukový záznam květnové online přednášky, v níž bývalá profesorka Ústřední stranické školy (中共中央党校) Cchaj Sia (蔡霞), toho času pobývající ve Spojených státech, nazvala Komunistickou stranu Číny „politickým zombie“. V reakci na to 17. srpna obdržela oznámení z bývalého působiště v Pekingu, že byla na základě „vážných politických provinění“ a „závažného porušení stranické politické disciplíny“ vyloučena ze strany a byla jí pozastavena penze. Dnes sedmašedesátiletá Cchaj Sia patřila k liberálnějším hlasům ve straně a během své dlouhé stranické kariéry věřila v možnost postupné demokratizace komunistické strany zevnitř. Podle vlastních slov tuto naději ztratila po nástupu současného vůdce Si Ťin-pchinga k moci. Cchaj ve zmiňované přednášce vyslovuje názor, že v klíčovém okamžiku, kdy většina světa v čele se Spojenými státy ČLR a její vládu kritizuje, a na prahu vleklé globální ekonomické krize je jedinou skutečnou možností reformy čínské komunistické strany sesazení předsedy Si Ťin-pchinga. Ten podle ní ve straně uzurpoval veškerou moc a z členů Stálého výboru Politbyra, jakož i z 90 milionů straníků si udělal „rukojmí“.
„Vnořit dýku do útrob strany“
Tato neočekávaná a ostrá kritika přichází přímo zevnitř komunistické strany, od ženy, která je dcerou revolučních kádrů, jež pomáhaly stranu budovat, a která sama celý život komunistické kádry a funkcionáře vzdělávala v rámci prestižní stranické instituce. Kauza vyplula na povrch zrovna v době, kdy čínský vůdce Si Ťin-pching odstartoval novou kampaň proti „vnitřním nepřátelům strany,“ jež má „vnořit dýku do útrob [strany]“ a odhalit „dvojí tváře“ mezi stranickými funkcionáři a kádry, ale také v řadách bezpečnostních a policejních složek a mezi představiteli soudní moci. Kampaň zacílená na složky zajišťující právo a pořádek má trvat až do roku 2022 a navazuje na Si Ťin-pchingovu rozsáhlou kampaň proti korupci, jež podle pozorovatelů současnému vůdci pomohla zbavit se mnoha rivalů a kritiků v rámci strany. Lidem obeznámeným s nedávnou čínskou historií současné dění nápadně připomíná některé předchozí stranické čistky, ať už to byla rozsáhlá kampaň za „nápravu stylu práce“ (整风运动) ve 40. letech v Jen-anu, která pomohla Mao Ce-tungovi pojistit jeho výsadní postavení, nebo následující kampaně 50. a 60. let, včetně nechvalně známé Kulturní revoluce. Není náhoda, že starší generace straníků, která tuto dobu zažila, před podobným terorem nyní stále častěji varuje.
Totální deziluze
Sama Cchaj Sia, poté, co v roce 2012 odešla do důchodu, opakovaně veřejně vystupovala na obranu pronásledovaných disentních hlasů v rámci komunistické strany. V nedávném rozhovoru pro New York Times řekla, že poslední zbytky víry ve stranu (pod současným vedením) ztratila v souvislosti se smrtí environmentalisty Lej Janga, který v roce 2016 zemřel ve vazbě poté, co byl falešně obviněn z využívání služeb prostitutek. Cchaj v rozhovoru říká: „Ta událost ve mě zanechala totální deziluzi. […] Jejich metody byly tak zvrhlé, že to předčilo moje nejhorší představy.“ Ve stejném roce se také poprvé zastala realitního magnáta Žen Č‘-čchianga, který byl vyloučen ze strany za to, že kritizoval státní média. Za něj a za dalšího disidenta vyloučeného ze strany, profesora práva na Univerzitě Čching-chua Sü Čang-žuna, se znovu postavila (již z USA) letos v červenci, kdy byli oba zatčeni za svou kritiku způsobu, jakým se čínská vláda vypořádala s nástupem koronavirové pandemie – jak doma, tak vůči vnějšímu světu.
Podle rozhovoru, který nedávno poskytla stanici CNN, byla hlavním důvodem jejího vyloučení ze strany tři „provinění“: podpis online petice za propuštění později zemřelého doktora Li Wen-lianga, který byl umlčen, když jako jeden z prvních informoval o probíhající epidemii ve Wu-chanu; esej, zveřejněnou v květnu letošního roku, v níž ostře kritizovala v té době připravovaný hongkongský zákon o státní bezpečnosti; zmíněná audionahrávka, jež byla původně určena jen pro uzavřený kruh přátel na čínské sociální síti, a ve které označila Si ťin-pchinga za „mafiánského bosse“. China Digital Times pořídili plný přepis a anglický překlad přednášky, v níž Cchaj přímo volá po sesazení Si Ťin-pchinga (kterého ovšem ani jednou přímo nejmenuje). Domnívá se, že je to jediná cesta, jak reformovat stranu, která se podle ní stala „politickým zombie,“ a také jediná cesta k uvolnění narůstajícího mezinárodního tlaku na Čínu.
Moc do rukou lidu!
Cchaj Sia, věrná původním ideálům komunismu coby utopického systému, kde je moc plně v rukou „lidu,“ jak to dodnes hlásá oficiální ideologie a propaganda, volá po zastavení cenzury a potlačování svobodného vyjadřování názorů. Její jednání je v základě motivováno snahou o reformu strany a posílení pozice ČLR na mezinárodním poli. Coby představitelka stranické inteligence má poučený a velmi reálný náhled na současný stav. V přednášce říká:
Všichni ti, kteří měli prostředky, aby z Číny utekli a převedli svůj majetek do zahraničí, tak již ve snaze zachránit své živobytí dávno učinili. Ti, kteří měli peníze a schopnosti, už dávno odešli. Co nám zbylo? Zůstaly nám jen rudé elity, které z nás vysávají krev, a obrovská masa chudých pracujících, kteří nikdy nebudou mít na to, aby emigrovali. […] Pro tuto zemi již není žádná naděje.
A pokračuje:
Za této situace, když se té osoby [tj. Si Ťin-pchinga] nezbavíme, zažijeme volný pád celého politického systému. Bude nás čekat tvrdý dopad, společenský kolaps a nový start. Myslím, že je veliká pravděpodobnost, že k tomu dojde. […] Do konce tohoto nebo v první polovině příštího roku dojde k ekonomickému zhroucení.
V rozhovoru pro CNN Cchaj zároveň otevřeně hovoří o tom, že nyní pod Si Ťin-pchingovým vedením chce komunistická strana „svobodný a demokratický systém moderního lidstva reprezentovaný Spojenými státy, jakož i jeho hodnoty, mírový řád, demokracii, svobodu a spravedlnost nahradit vlastním modelem vlády.“ Podle ní za vším stojí právě současný vůdce a jeho „vláda teroru“: „[Si] klade důraz na koncentraci moci a absolutní konformitu a loajalitu ústřednímu vedení strany. Netoleruje žádné disentní hlasy ani v rámci strany a trestá každého, kdo vyjádří odlišný názor, prostřednictvím stranických disciplinárních a protikorupčních řízení.“
Prezident a předseda tak ovšem podle Cchaj nejedná z pozice síly, ale naopak proto, že si je svým postavením velmi nejistý. Důvodem rozsáhlých čistek, o kterých v NYT píše i Chris Buckley, je právě to, že má strach ze ztráty moci. K jeho pocitu bezpečnosti nepřispívá nyní ani prudké zhoršení americko-čínských vztahů a přitvrzující postoje vůči Číně ve světě, včetně Evropy: „[Mnoho zemí] už dále nechce Číně podkuřovat, protože jasně vidí, co je Si zač.“ Právě Si svedl ČLR z nastoupené cesty reforem a otevírání se světu. „Bez vnitřní reformy budou konflikty a tlaky každým dnem narůstat, až jednou vybuchnou, způsobí náhlé zhroucení Státostrany a uvrhnou celou zemi do chaosu.“
Mnohé nasvědčuje tomu, že v rámci stranických elit Cchaj zdaleka není jediná, kdo situaci vidí takto pesimisticky. Naznačuje to jak celkový tón jejího projevu, tak i opakované odkazování na to, že „členové strany v hloubi srdce vědí, co se děje“. V první řadě to ovšem naznačují myšlenky a svědectví jejích předchůdců, bývalých stranických intelektuálů a funkcionářů, jako je Žen Č‘-čchinag nebo Sü Čang-žun, kteří vyjádřili velice podobné kritické názory, a byli za to opakovaně perzekvováni, jakož i stále brutálnější Si Ťin-pchingovy stranické čistky.