Restart Martina Hály: Já do Číny nepojedu… Po pěti letech věrné družby dělá Zeman drahoty

Český prezident konečně zaregistroval absenci čínských investic; to je však ten nejmenší problém.

Už to málem vypadalo, že nás Miloš Zeman nemůže ničím překvapit. Nebo rozhodně ne v oblasti česko-čínských vztahů, kde zastává posledních pět šest let vyhraněný a jednoznačný postoj. Sám sebe označoval po celou tu dobu za „podporovatele čínských investic“ s obdivuhodnou vytrvalostí, jež se nedala vyvést z míry ani trapnou skutečností, že dohromady žádné investice z Číny nepřicházely.

Investice měla přinést nejprve jejich „vlajková loď“, společnost CEFC, a po jejím ztroskotání státní investiční fond CITIC. Ani jedna z těchto společností nemohla Zemanovým očekáváním dostát – CEFC proto, že to byl jeden velký podfuk, a CITIC proto, že to není podfuk, ale investiční fond s projekty po celém světě, který nemá na starosti pouze zbožná přání českého prezidenta.

Investice tedy nejsou a nebudou, což konečně pochopil i Miloš Zeman. To však zdaleka není největší problém česko-čínských vztahů, respektive jejich „restartu“ v letech 2013-14. Však ona se Česká republika bez těch čínských investic nějak protluče. Mnohem větším problémem je narušení integrity celého systému, k němuž pod zástěrkou „ekonomické diplomacie“ s ČLR v posledních letech došlo.

Naše myšlenky do cizích hlav, jejich peníze do našich kapes

Společnost CEFC už vylíčila jako gigantický podvod i čínská média. Jeho podstatu nejlépe vystihuje jedna z „myšlenek“ předsedy Jie Ťien-minga, kterou autorce podrobného investigativniho článku v renomovaném čínském časopise Cchaj-sin s neskrývaným obdivem sdělil „předsedův“ spolupracovník: „Naše myšlenky do cizích hlav, a jejich peníze do našich kapes“.

Společnost CEFC přitom po více než dva roky (podzim 2015 – jaro 2018) zcela dominovala česko-čínským vztahům a její předseda podle všeho zůstává dodnes “čestným” poradcem českého prezidenta. Předseda Jie a jeho nerozlučná dvojka Chan Chauto naprosto uhranuli české politicko-podnikatelské elitě, od privatizačních baronů až po tehdy vládnoucí ČSSD.

Pak ovšem vyšlo najevo, že CEFC korumpovala prostřednictvím svého neziskového křídla hlavy států v Africe. Podle dobře informovaných zdrojů nechal potom jejího předsedu „zmizet“ samotný generální tajemník Si Ťin-pching. Zem jako by se slehla i po jeho dvojce Chan Chautovi. Generálního tajemníka neziskového křídla CEFC mezitím odsoudil federální soud Spojených států za politickou korupci v Africe. Nakonec z toho vyvázl nejlíp; alespoň se ví, kde přesně je, a zanedlouho bude zase na svobodě.

Jeho nadřízený předseda Jie sice odsouzen nebyl a zůstává poradcem českého prezidenta, ale na veřejnosti se hned tak neobjeví, pokud vůbec.

Systémové škody

Mezinárodní blamáž, kterou Česká republika utržila v očích světové veřejnosti, když její představitelé naletěli jako školáci podvodníkům z CEFC, snad časem vyšumí. Systémové škody ale zůstanou. Rozsáhlé konflikty zájmů, kdy se u některých představitelů, ba celých „center“ neví, zda reprezentují zájmy české veřejnosti nebo zájmy čínských společností, případně rovnou zájmy čínského státu, podkopávají důvěru veřejnosti v demokratické instituce.

Nejzávažnějším narušením integrity systému je vnitřní konflikt mezi základními institucemi demokratické správy země. Prezident republiky je v zájmu soukromých (i méně soukromých) čínských společností ochoten se otevřeně postavit proti bezpečnostním službám své vlastní země a zesměšňovat je obskurními přízvisky ve vysílání Čínou spoluvlastněné televize.

To je ve svých důsledcích mnohem závažnější problém než absence těch mýtických čínských miliard. Ty nakonec chybí asi právě jen českému prezidentovi.

Publikace tohoto článku: Aktuálně, 23.1.2020