Čínský sen (中国梦, anglicky Chinese Dream) je termín v čínské sociopolitické teorii a propagandě, který popisuje směřování všech složek čínské společnosti pod vedením Komunistické strany Číny k prosperitě a k „velkolepé obrodě čínského národa“ (中华民族伟大复兴). „Čínský sen” je základním programovým heslem generálního tajemníka Si Ťin-pching od jeho nástupu k moci na konci roku 2012. V této funkci nahradil „harmonickou společnost” předchozího generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa. Si Ťin-pching jej poprvé použil při svém projevu u příležitosti návštěvy výstavy „Cesta obrody“ (复兴之路) v listopadu 2012, kde prohlásil: „Myslím si, že uskutečnění velkolepé obrody čínského národa je tím největším snem čínského národa moderní doby. […] Historická zkušenost nám říká, že osud člověka je pevně spojen s osudem státu a národa. Teprve když je dobře zemi a národu, je dobře všem. Uskutečnit velkolepou obrodu čínského národa je čestným a náročným úkolem, na který je potřeba píle mnoha generací Číňanů. (我以为，实现中华民族伟大复兴，就是中华民族近代以来最伟大的梦想。 […] 历史告诉我们，每个人的前途命运都与国家和民族的前途命运紧密相连。国家好，民族好，大家才会好。实现中华民族伟大复兴是一项光荣而艰巨的事业，需要一代又一代中国人共同为之努力。)
Tři nezbytnosti na cestě za čínským snem
O několik měsíců později v březnu 2013 v projevu na prvním zasedání dvanáctého Všečínského shromáždění lidových zástupců vytyčil Si Ťin-pching takzvané „tři nezbytnosti“ (三个必须) pro uskutečnění čínského snu:
1. Je nezbytné držet se čínské cesty
(必须走中国道路)
Si Ťin-pching čínskou cestu charakterizuje jako cestu socialismu s čínskými rysy (中国特色社会主义道路), která pramení a má pevný historický základ v ekonomických reformách započatých na začátku 80. let 20. století, ve vývoji ČLR od jejího založení v roce 1949, ve složité kombinaci historických procesů, kterými prošel při svém vývoji čínský lid za posledních více než 170 let a v dědictví 5000 let čínské civilizace. Je třeba, aby lid všech národností Číny (国各族人民) věřil v teorii socialismu s čínskými rysy, jeho cestu a systém a z této cesty neuhnul.
2. Je nezbytné rozvíjet čínského ducha
(必须弘扬中国精神)
Podle generálního tajemníka Si se jedná o národního ducha, v jehož jádru je vlastenectví (爱国主义为核心的民族精神), a ducha doby reforem a inovací (改革创新为核心的时代精神), duši obrody státu a duši velmoci (兴国之魂、强国之魂). Důležitá je jednota národa, neustálé sebezlepšování (自强不息), vytrvalost a nadšení pro cestu do budoucnosti.
3. Je nezbytné upevnit sílu Číny
(必须凝聚中国力量)
Si Ťin-pching v projevu zdůraznil, že jde o sílu velké jednoty všech čínských národností (中国各族人民大团结的力量). Čínský sen je snem národa a také snem každého Číňana (中国梦是民族的梦，也是每个中国人的梦). Pouze společnými silami, pouze pokud se bude každý jednotlivec snažit, lze dosáhnout prosperity pro všechny. Spojením moudrosti a síly 1,3 miliardy lidí se dosáhne neporazitelné, všeobjímající síly [státu] (用１３亿人的智慧和力量汇集起不可战胜的磅礴力量)
Označení „sen“ (梦) se pak začalo používat pro další, dílčí cíle rozvoje různých aspektů čínské společnosti. Několik jich, vždy doplněné o datovanou citaci generálního tajemníka, uvádí průřezový článek Takto generální tajemník Si Ťin-pching popisuje ‚čínský sen‘ agentury Nová Čína. Jedná se například o „sen o obrodě národa“ (民族复兴的梦), „sen o silné armádě“ (强军梦), „sen mladých“ (青年梦), „sen o míru“ (和平梦), „společný sen Macaa, Hongkongu a Tchaj-wanu“ (澳港台共同梦), „sen všech lidí podél Jednoho pásu a jedné cesty“ (一带一路”沿线各国人民的梦) apod.
Čínský sen vs. americký sen
Z hlediska čínských teoretických analýz leží rozdíl mezi čínským a americkým snem především v rozdílné historické zkušenosti formování státu a v rozdílných hodnotových systémech, ze kterých pak vyplývá to základní: čínský sen je snem celospolečenským, národním, zatímco ten americký je pouze snem jednotlivce.
V tomto duchu píše také profesor Singapurské univerzity Š‘ Jü-č‘ ve svém článku na webu deníku Žen-min ž’ -pao, ústředního orgánu KS Číny. Popisuje sedm základních rozdílů mezi čínským a americkým snem. Pět z nich se týká právě toho, že americký sen je záležitostí jednotlivce a jeho osobního prospěchu, zatímco jeho čínský protějšek se týká „prosperity a síly státu“ (国家的富强), „rozkvětu národa“ (民族振兴), kolektivního harmonického štěstí (群体的和谐幸福) apod. Jeden z těchto sedmi bodů se ale také dotýká toho, co generální tajemník Si popisuje oněmi „třemi nezbytnostmi“ zmíněnými výše, tedy nacionalistického ducha a jakési uzavřenosti či výhradnosti čínského snu: „Čínského snu musí Číňané dosáhnout sami, zatímco amerického snu se lze dosíci využitím lidských zdrojů jiných zemí“. Profesor Š‘ se odkazuje na americkou Deklaraci nezávislosti a v ní vyjádřenou myšlenku, že nezávisle na tom, odkud pochází, každý člověk má dostat šanci prosadit se na základě svých schopností. Se zjevnou ignorací toho, jak vlastně Spojené státy americké vznikly, píše Š‘ Jü-č‘, že „Spojené státy častokrát využívaly lidí jiných národů k tomu, aby rozvíjely vlastní zemi“ (美国多次利用其他民族的人民来发展自己的国家), nicméně „Čína má 1,3 miliardy lidí, a tak se nemůže spoléhat na to, že se bude ve velké míře rozvíjet pomocí lidí zvenku“ (不可能靠大量引进外来人才发展自己). Toto tvrzení pak podporuje myšlenku Si Ťin-pchingových „třech nezbytností“. Čínský sen, nehledě na čínskou rétoriku v mezinárodních vztazích, je tedy snem národním, snem Číňanů pro ně samé.
Podobně se vyjadřuje i Kung Fang-pin z Univerzity obrany Čínské lidové osvobozenecké armády: „Premisou amerického snu je, že lidé musí požívat svobody […]. Tento politický koncept je cejchem nejen Američanů, ale celého západního politického myšlení. Když však Si Ťin-pching mluví o čínském snu, pak je to sen státu a národa, zdůrazňuje, že teprve až se takový sen uskuteční, zasáhne každého člověka ve státě. Zjednodušeně řečeno, je to v první řadě sen země, a až pak jednotlivce“. (美国梦的前提是人必须享有自由 […]. 这种政治理念打烙印，但更是整个西方政治思想的集成。习近平提出的中国梦，则是强调一个国家和民族的梦想，强调这个梦想实现后会惠及其中的每一个人，简言之这个梦想是先国家后个人.)
Čínský sen má mnoho společného s dalšími čínskými ideologickými koncepty využívanými v propagandě, jako jsou „čtyři všestrannosti“ (tedy způsoby jeho naplňování) nebo „dvě staletí“ (tedy jeho dílčí cíle). A jak je vidět z výše popsaného, společný má s nimi i způsob jejich implementace svrchu, z pozice moci strany, která ví nejlépe, jaký sen by celá Čína měla snít.