Zimní olympijské hry v Pekingu na první pohled působí jako velkolepý svátek sportu. Navzdory deklarovaným olympijským ideálům jsou však problematické kvůli stavu lidských práv v Číně. Zatímco při letní olympiádě v Pekingu roku 2008 čínský režim o lidských právech jednal a sliboval nápravu, nyní o nich nepadla ani zmínka. A to i přesto, že se od roku 2008 situace v zemi zhoršila. V reakci na perzekuci Ujgurů, jichž se až dva miliony nachází v koncentračních táborech, přistoupily mnohé státy k tzv. diplomatickému bojkotu olympijských her. K vyjádření nesouhlasu též vyzývají i rozličné církevní instituce či organizace zabývající se lidskými právy.
Účast na olympijských hrách považuje Čínská lidová republika za důležitý politický prostředek již od svého vzniku roku 1949. V minulosti takto úspěšně prosazovala svůj postoj vůči Tchaj-wanu, takže nyní tchajwanští sportovci nesmí závodit pod názvem svého státu ani pod svou vlajkou. Od začátku 90. let též Čína stojí o pořádání her, které vnímá jako možnost, jak utvrdit pozici KS Číny doma i ve světě. Kandidatura Číny na pořádání OH byla vždy pro demokratické státy i lidskoprávní organizace problematická. Peking se o pořádání her prvně ucházel těsně po masakru na náměstí Tchien-an-men v roce 1989, kdy se ukázalo, že čínský režim se demokratizovat nehodlá a lidská práva respektovat nebude.
Rozhodnutí o pořádání LOH 2008 v Pekingu vzbudilo vlnu nevole. Nejhlasitějšími kritiky byly zejména protibetské organizace poukazující na zásahy ČLR v Tibetu i na žalostný stav ochrany lidských práv v celé zemi. Přípravy i průběh letních olympijských her v Pekingu provázely i další kontroverze. Čínský režim při stavbě olympijského areálu neváhal zbourat historické čtvrti a nuceně vystěhovat jejich obyvatele. Bránil též zahraničním zpravodajům ve volném přístupu k informacím. Při přípravě her se přesto o lidských právech alespoň mluvilo a režim sliboval, že „získá-li čínská společnost společný cíl v podobě her, povede to k její demokratizaci a širší světové integraci ČLR“.
Situace v Číně se však zhoršuje. Od roku 2012, kdy se moci chopil generální tajemník KS Číny Si Ťin-pching, vláda zavádí rozsáhlou kontrolu obyvatel pomocí digitálních technologií, omezuje soukromé podnikání, uplatňuje větší cenzuru, ale také se stále větší tvrdostí pronásleduje etnické i náboženské menšiny. Nejhorší perzekuci čelí Ujguři z Východního Turkestánu (Sin-ťiang). Podle odhadů se až dva miliony příslušníků tohoto muslimského etnika nachází v koncentračních táborech, kde jsou vystaveni krutému zacházení včetně mučení, nucených sterilizací či znásilňování. USA, Kanada, Francie či třeba Velká Británie to označují za genocidu. Právě proto USA, Kanada, Austrálie a Velká Británie vyhlásily diplomatický bojkot her, na OH tak nepošlou žádné politické představitele. Tuto formu protestu podpoří i další státy včetně Nového Zélandu či Japonska i některých zemí EU. V České republice k diplomatickému bojkotu vyzval Senát a vláda do Pekingu politiky nepošle, přestože český velvyslanec v Pekingu i náš prezident hrám vyjadřují podporu.
ČLR s pomocí Mezinárodního olympijského výboru využívá hry ke své propagandě. Svým občanům i mezinárodnímu společenství vzkazuje, že je bohatou a úspěšnou zemí, která si může dovolit pořádání takto veliké a nákladné akce, ba dokonce je první, kdo uspořádá zimní i letní olympijské hry v jednom městě (jakkoli se podstatná část závodů bude odehrávat ve dvě stě kilometrů vzdáleném městě Čchung-li, jinak proslaveném masakrem tisíce křesťanů čínskými komunisty v roce 1946). Téma lidských práv či individuálních svobod se nyní do jednání o pořádání OH vůbec nedostalo. Čínský režim zato staví na odiv svou alternativu v podobě státem řízeného hospodářského rozvoje.
Dva miliony Ujgurů v koncentračních táborech nejsou jediným důvodem k protestu. Jen namátkou lze zmínit i porušování autonomie Hongkongu či stupňující se tlak na Tchaj-wan včetně hrozby vojenského střetu. Čína též aktivně popírala existenci nového koronaviru, čímž výrazně přispěla k jeho celosvětovému rozšíření, a nyní na svém území uplatňuje přísná karanténní opatření včetně omezení pohybu obyvatel. Běžní Číňané hry nemohou bez pozvání navštívit. Protipandemickými opatřeními bude režim pravděpodobně zdůvodňovat i další restrikce, které mimo jiné omezí práci zahraničních i domácích novinářů.
Bylo by tedy na místě se zamyslet, nakolik jsou pro nás důležité hodnoty, na které se odvolává Olympijská charta a které považujeme nejen za vlastní, ale i univerzálně platné. Pokud chceme usilovat o „prosazování sociální odpovědnosti, respektování základních univerzálních etických principů a vytvářet mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti” (články 1 a 2 Olympijské charty), je zcela na místě zvážit i tvrdší reakci než jen politický bojkot.