Příští měsíc si bude Komunistická strana Číny a její vděčný lid připomínat slavné výročí stého založení strany v roce 1921. Připomínat je slabé slovo: výročí se v Číně stalo záminkou pro opětovné důkladné přepsání dějin strany i celé země. Nová, přímočará interpretace jinak dosti pohnuté a spletité historie byla letos kodifikována v novém vydání „Stručných dějin KS Číny“, normativní příručky podobné někdejším všudypřítomným Dějinám VKS (b).
Historický nihilismus a mučedníci revoluce
V minulých vydáních strana připouštěla i jisté chybné kroky, jako byl Mao Ce-tungův Velký skok a následný hladomor (1959-61), jemuž padlo za oběť podle nejnovějších odhadů na 40 milionů Číňanů, nebo Kulturní revoluce (1966-76), celonárodní trauma, z něhož se země plně nevzpamatovala dodnes. Nová edice si v duchu triumfálních oslav stého výročí žádné pochybnosti nepřipouští. Dějiny KS Číny byly jedním dlouhým pochodem od úspěchu k úspěchu.
Aby správnou interpretaci dějin nenarušovali případní kverulanti, zahájila strana již v roce 2013 kampaň proti „historickému nihilismu“, tedy jakémukoliv zpochybňování zářných výdobytků komunistického režimu. Letos ji posílil ještě nový zákon na ochranu hrdinů a mučedníků, který natvrdo kriminalizuje kritické zkoumání stranických historických dogmat.
Dějiny KS Číny i ČLR se tak v novém pojetí smrskly na hospodářské úspěchy posledních dvaceti let od vstupu do WTO a samozřejmě především na trochu přepjaté národní sebevědomí v Nové epoše generálního tajemníka Si Ťin-pchinga (2012 – XY). Peking se vidí jako zosobnění příkladného hospodářského růstu, jenž vymanil desítky milionů obyvatel z bídy a zajistil Číně opět přední místo mezi národy světa.
Výročí zakalené genocidou
Na takovém výkladu je konečně i kus pravdy – ale právě jen kus. Odvrácená tvář mocenského růstu Číny v posledních desetiletích začíná být po letech blahosklonné shovívavosti naopak intenzivně reflektována v okolním světě. Značnou měrou k tomu přispěly zejména bezprecedentní represe proti místnímu obyvatelstvu v Ujgurské „autonomní oblasti“ Sin-ťiang, které začíná celá řada států a státních institucí, včetně českého Senátu, označovat za zločiny proti lidskosti, nebo přímo genocidu. Pověsti jubilujících čínských komunistů neprospělo ani potlačení práv a svobod obyvatel Hongkongu, jež se předtím Peking zavázal respektovat přinejmenším do roku 2047, nebo protiprávní zábor téměř celého Jihočínského moře navzdory verdiktu mezinárodního tribunálu v Haagu podle konvence UNCLOS, jejímž je ČLR smluvním členem.
Znepokojení okolního světa z aktivit a mocenských ambicí Číny se v posledních dnech kumulovalo v závěrech hned několika klíčových summitů demokratických států a institucí. Celá litanie výhrad k chování ČLR v oblasti ekonomické, politické i vojenské zazněla minulý týden na summitu G7 v Cornwallu (rozšířeném o čtyři další klíčové země z „info-pacifické“ oblasti), na summitu NATO 14. června i na summitu Evropské unie a Spojených států o den později. Růst moci KS Číny, který naplňuje u příležitosti jejího stého výročí (povinným) nadšením obyvatele ČLR, vyvolává za jejími hranicemi spíše obavy a nervozitu.
Trochu nevděčný stranický úkol
Této okaté diskrepance ve vnímání Číny a její „vedoucí síly“ v ČLR a cizině si začínají být vědomi i soudruzi v Pekingu. Vedeni učením historického materialismu dospěli k závěru, že pochybovačům a historickým nihilistům v zahraničí je třeba epochální úspěchy strany lépe a názorněji vysvětlovat. 31. května svolal Si Ťin-pching za tím účelem studijní zasedání Politbyra ÚV KS Číny k posílení externí propagandy. Podle generálního tajemníka je třeba „rozšířit kruh přátel Číny“ v cizině, kteří by straně pomáhali se zvyšováním její diskurzivní moci v zahraničí.
V České republice bude nový stranický úkol z Pekingu moci stavět na solidních základech. Kruh přátel čínských soudruhů se u nás od Zemanova „restartu“ vzájemných vztahů v letech 2013-14 utěšeně rozrostl. Zejména po opětovném zvolení Jana Hamáčka do čela sociální demokracie se tento „kruh“ znovu dostává do klíčových pozic na ministerstvech kontrolovaných ČSSD, tedy především na ministerstvu zahraničí, a zvyšuje tak svůj diskurzivní potenciál.
Zádrhel spočívá snad pouze v tom, že v současné mezinárodní atmosféře (o domácí nemluvě) začíná být šíření propekingské propagandy silně toxické a de facto kontraproduktivní. Kruh přátel by jubileum své oblíbené totalitní strany oslavil nejlépe taktním mlčením. Jejich čínští přátelé však nemají pro takové nuance vždy plné pochopení. Pokyn z míst nejvyšších zní přece jasně.
Úkol je to pohříchu nevděčný. O to zajímavější bude sledovat, kdo se v Čechách nakonec podujme trpké úlohy zvyšovat u příležitosti významného stranického jubilea diskurzivní moc čínských soudruhů.