Trumpova bezpečnostní strategie “překvapivě pragmatická”

18. prosince vydala Trumpova vláda dokument s názvem Národní bezpečnostní strategie. Popisuje v něm hlavní hrozby pro současné Spojené státy. V těch zahraničních nechybí Rusko ani Čína. Co se týče čínské otázky, kontrastuje dokument s obdobným textem vydaným Obamou. Zatímco minulý prezident nacházel v silné Číně i jistá pozitiva, současná administrativa vidí, alespoň na papíře, Čínu v podstatě jen jako hrozbu – především v oblasti duševního vlastnictví a geopolitiky. To neodráží jen odlišný postoj obou prezidentů, ale u změny, ke kterým v ČLR odchází v éře Si Ťin-pchinga.

“Překvapivě normální”, “Pragmatický pohled na neklidný svět”, “Pozlátko důvěryhodnosti”. Takto hodnotí světová média novou Národní bezpečnostní strategii (NBS) napsanou Trumpovou vládou. Už od pohledu je jasné, že to nepsal stejný Donald Trump, jakého známe z jeho kampaně. Podle amerického politologa Micaha Zenka je však velmi pravděpodobné, že Trump text vůbec nepsal, možná ho před vydáním ani nečetl, a to samé může klidně platit i o jeho nejbližších poradcích.

Pozorovatelé upozorňují, že dokument byl sepsán americkou bezpečnostní komunitou a dost možná neodráží skutečné názory prezidenta; už vůbec bychom neměli očekávat, že se podle něj bude řídit. Přesto – nebo možná právě proto – jsou v něm poprvé otevřeně popsané některé důležité problémy.

Investice, nebo krádeže?

I kdyby se ale podle NBS neměl Trump řídit, stojí za povšimnutí několik zásadních odklonů od předchozí Obamovy politiky. Podle všeho totiž novou americkou vládu ovládli tzv. “protičínští jestřábi”, ti by měli být zodpovědní za skutečně velkou změnu v postoji vůči Číně, i kdyby jen na papíře. Můžeme se totiž dočíst, že

Každý rok ukradnou soupeři jako je Čína americké duševní vlastnictví v hodnotě stovek miliard dolarů. Krádežemi patentovaných technologií a nápadů v počáteční fázi vývoje [tito] soupeři neprávem využívají inovace svobodných společností. (…)
Budeme sice udržovat atmosféru přívětivou vůči investorům, ale tato vláda také bude spolupracovat s Kongresem na posílení Výboru pro zahraniční investice ve Spojených Státech (CFIUS), abychom zajistili, že se věnuje současným a budoucím národním bezpečnostním rizikům. Spojené státy budou upřednostňovat kontrašpionáž a prosazování zákona, abychom všemi zdroji omezili krádeže duševního vlastnictví, a budeme hledat nové zákonné a regulační mechanismy, abychom zabránili a trestně stíhali porušování [zákona].

NBS hovoří o třech “hlavních skupinách soupeřů – revisionistické mocnosti Číně a Rusku, nevyzpytatelných státech Íránu a KLDR a organizacích mezinárodní hrozby”. Čínu a Rusko text nešetří:

Čína a Rusko chtějí vytvořit svět, který by byl zcela v rozporu s americkými hodnotami a zájmy. Čína se snaží vykořenit Spojené státy z Indo-pacifického regionu, rozšířit dosah svého státem poháněného ekonomického modelu a přetvořit oblast ve svůj prospěch.

Washington se pak dále vymezil vůči postupu svých předchůdců:

Po desetiletí byla americká politika založená na víře, že podporou růstu Číny a její integrace do poválečného mezinárodního uspořádání se Čína bude liberalizovat. Oproti očekávání ale Čína rozšířila svou moc na úkor suverenity ostatních. Čína sbírá a zneužívá data v bezkonkurenčním rozsahu a šíří rysy svého autoritářského systému, včetně korupce a využívání sledovacích zařízení. Buduje nejschopnější a nejlépe financovanou armádu na světě, hned po nás. Její jaderný arsenál se rozrůstá a diversifikuje. Část čínské armádní modernizace a ekonomické expanze je  založena na přístupu k americké inovativní ekonomice, včetně špičkových univerzit.

Podle experta na čínsko-americké vztahy Grahama Webstera je zde Čína jasně pojmenována jako největší vyzyvatel Spojených států amerických.

Tchaj-wan – spojenec

Oproti Obamově NBS je v té Trumpově také zmíněn silný důraz na spojenectví s Tchaj-wanem:

Budeme udržovat naše silné vazby na Tchaj-wan v souladu s naší ‘politikou jedné Číny’, včetně našich závazků plynoucích ze Zákona o vztazích s Tchaj-wanem, že poskytneme podporu pro legitimní obranu Tchaj-wanu a budeme ho bránit vydírání.

Američtí představitelé pak dále hovoří o návratu metod Studené války:

Navíc, ačkoliv bylo již zavrženo jako fenomén předchozího století, soupeření velkých mocností slaví návrat. Čína a Rusko začaly upevňovat svůj vliv na regionální a globální úrovni. Dnes mají vojenské kapacity k tomu, aby Americe bránili v přístupu během krizových momentů a aby narušovaly naši schopností volně operovat v důležitých obchodních zónách v časech míru. Ve zkratce oslabují naše geopolitické výhody a snaží se změnit světové uspořádání ve svůj prospěch.

Graham Webster dodává:

Čínští diplomaté toto mohou nazývat ‘studenoválečným smýšlením’, ale američtí plánovači už delší dobu vnímají strategické soupeření mezi Spojenými státy a Čínou. Ironií čínských obvinění ze studenoválečné mentality je, že čínští plánovači uvažují přesně stejně. Tato nová americká strategie vyniká v tom, jak pojmenovává některé aspekty vzájemného soupeření, ale nedokáže vyhodnotit markantní, jak drasticky se změnilo dnešní globální ekonomické a bezpečnostní prostředí v porovnávání se “soupeřením velkých mocností” v předchozích dobách . Skutečně není výhodné příliš spoléhat na analytické nástroje z jiné doby.

Tento dokument je přelomový v tom, že uznává selhání vstřícné politiky vůči Číně. Toužebně očekávaná liberalizace nenastala ani po zavedení internetu, ani po vzniku střední střídy, ani po přijetí do Světové obchodní organizace. Přiznává, že Čína jen zneužila výhod volného trhu k vlastnímu posílení, zatímco svůj vlastní trh uzavírá. To samé platí i v otázce bezpečnosti, internetu atp. Není jasné, zda se Trump a jeho vláda budou NBS držet, přesto se dá očekávat tvrdší přístup vůči Číně, především v otázce politicky motivovaných investic a kyberzločinu.