Tento týden v Ženevě skončilo zasedání Světového zdravotnického shromáždění (WHA), jehož se již devátým rokem kvůli tlaku čínské vlády nemůže účastnit Tchaj-wan ani jako pozorovatel. Jeho vyloučení z aktivit této organizace je symptomem širšího problému čínského vlivu v OSN i dalších mezinárodních strukturách.
Zdraví pro všechny?
Světové zdravotnické shromáždění je nejvyšší rozhodovací orgán Světové zdravotnické organizace (WHO), jedné z agentur Organizace spojených národů (OSN). Proklamovaným cílem WHO je „Zdraví pro všechny“ a heslem letošního, sedmdesátého osmého ročníku zasedání WHA je „Jeden svět za zdraví“. V tomto světě však chybí podstatný hlas – Tchaj-wan. Pod tlakem čínské vlády mu Světová zdravotnická organizace již devátým rokem upírá jakoukoli smysluplnou účast.
Čínská lidová republika tvrdí, že by měla Tchaj-wan v mezinárodních organizacích – včetně Světové zdravotnické organizace – zastupovat právě ona. Odkazuje se při tom na mezinárodní dokumenty, které však systematicky dezinterpretuje. Ve skutečnosti ČLR Tchaj-wan nikdy nespravovala ani nevykonávala nad tchajwanským územím suverenitu. Nemá tak žádný administrativní nástroj pro zastupování 24 milionů Tchajwanců v kterékoliv mezinárodní organizaci.
Mezi lety 2009–2016 se přitom Tchaj-wan mohl účastnit zasedání Světové zdravotnické organizace aspoň v roli pozorovatele – ovšem za cenu ústupků (například ukončení každoročního posílání přihlášek ke členství v OSN). V té době čínská vláda vůči Tchaj-wanu nevystupovala tak nesmiřitelně – šlo převážně o období před nástupem Si Ťin-pchinga k moci a v Tchaj-peji byl v té době prezidentem Ma Jing-ťiou ze strany Kuomintang, který prosazoval vstřícnější politiku vůči Číně. Tu ukončily až rozsáhlé protesty obyvatel završené okupací parlamentu.
Státy a pozorovatelé
Nyní však Čína na Světovou zdravotnickou organizaci tlačí, aby Tchaj-wanu neumožnila žádnou formu účasti – pod záminkou, že nejde o suverénní stát. Ani zpochybňování státnosti Tchaj-wanu, který de facto jako samostatný stát funguje již od roku 1949, by mu však nemělo bránit v získání statusu pozorovatele. Ten má mimo jiné Suverénní řád Maltézských rytířů, Mezinárodní výbor Červeného kříže či Meziparlamentní unie, tedy entity, které vykonávají důležitou a záslužnou činnost, o jejich státnosti lze však na rozdíl od Tchaj-wanu úspěšně pochybovat. Sama Světová zdravotnická organizace status pozorovatele definuje jako mechanismus, díky kterému se na jejím chodu mohou podílet právě i nestátní entity.
Tchaj-wan je přitom státem s vlastním demokratickým zřízením a zdravotním systémem, který je již sedmým rokem hodnocený jako nejlepší a zároveň nejúčinněji financovaný na světě. Funguje v něm propracovaný systém elektronické zdravotní dokumentace a služby jsou velmi dostupné. Tchaj-wan také jako první zaznamenal přenos nového koronaviru z člověka na člověka a informoval o něm mezinárodní společenství. Upírat Tchaj-wanu možnost smysluplně sdílet své zkušenosti v oblasti zdravotní péče je v přímém rozporu s deklarovaným posláním WHO.
Čínské páky v OSN
Čínská lidová republika získala zastoupení v OSN roku 1971. Svou činnost zde zahájila pořízením seznamu všech zaměstnanců OSN čínského původu a okamžitou snahou o jejich kooptaci. Od roztržky se Sovětským svazem v šedesátých letech se začala profilovat jako vůdce takzvaného třetího světa a v době dekolonizace získala podporu nově vznikajících států zejména v Africe. Ty se často potýkaly s důsledky evropské kolonizace i autokratickými režimy, a byly tak náchylnější k vlivu totalitních mocností – včetně Číny.
I díky této podpoře zemí globálního Jihu je dnes Čína na půdě OSN schopná prosazovat svou expanzionistickou politiku – ať už se týká Tchaj-wanu, nebo například Jihočínského moře. Tyto země se často nachází ve výrazných ekonomických i politických potížích. Mnohé z nich vedou nedemokratičtí politici, kteří nedosáhnou na pomoc ze Západu, podmíněnou transparentností a dodržováním lidských práv. Čínu proto v mezinárodních organizacích včetně OSN podporují výměnou za stabilizaci vlastního režimu i ekonomickou pomoc – i přesto, že tím jejich země často upadají do dluhových pastí.
V současnosti je předsedou WHO etiopský biolog a politik Tedros Adhanom Ghebreyesus. Etiopie je jednou z mála zemí Afriky, která kromě krátkého (leč brutálního) období italské okupace nebyla nikdy kolonizována Západem, nicméně nyní je jedním z nejvýraznějších spojenců Číny na africkém kontinentu, a to nejen v oblasti ekonomiky, ale i vzájemné podpory vládnoucích režimů, které mají velmi podobný světonázor. Tedros se zejména na začátku pandemie nového koronaviru stavěl do role obhájce Číny a chválil Si Ťin-pchinga za zvládnutí krize – navzdory tomu, že Čína dlouhé týdny aktivně popírala existenci nového viru, což vedlo k jeho rychlému rozšíření do celého světa. V současnosti pak dále brání veškerým pokusům o vyšetření původu pandemie nového koronaviru v situaci, kdy se odborníci stále častěji přiklánějí k názoru, že virus pravděpodobně unikl z laboratoře ve Wu-chanu.
Zpátky ke kořenům
Světová zdravotnická organizace by se měla vrátit ke své základní misi, tedy ke snaze o zajištění „zdraví všem“, a nikoliv, v rozporu se svým posláním, podléhat politickému tlaku jedné mocnosti a upírat účast členům globální komunity, kteří se této mocnosti znelíbí. Tchaj-wan představuje důležitého a zodpovědného člena mezinárodního společenství, který má právo zastupovat v mezinárodním společenství své obyvatele a současně přispívat svými zkušenostmi k posilování zdravotní péče v celosvětovém měřítku. Vylučování Tchaj-wanu z účasti na aktivitách Světové zdravotnické organizaci je nejenom v rozporu s jejím posláním, ale ohrožuje ve svých důsledcích celé mezinárodní společenství.