„Vlajková loď čínských investic” CEFC měla se státní agenturou CITIC podivné obchody dávno před svým pádem

V Hongkongu vyplouvají na povrch nové skutečnosti o propojení obou entit.

V Česku dobře známá firma CEFC China Energy čelí, i po svém krachu, dalším problémům. Bloomberg letos v březnu informoval o kauze, v níž bývalá vysoká manažerka hongkongské kapitálové a investiční skupiny CLSA obvinila tuto společnost z nekalého jednání kolem úpisu dluhopisů. CEFC China Energy byla ještě před pár lety jednou z nejdravějších čínských energetických firem a podnikala kromě vlajkového petrochemického průmyslu i v celé škále dalších odvětví. Po dramatickém zmizení svého zakladatele a poradce prezidenta Zemana Jie Ťien-minga však od února 2018 mířila k nevyhnutelnému pádu; před rokem šanghajský soud vyhlásil její definitivní bankrot.

Zkušená investiční bankéřka Kathy Liu, která nákupem dluhopisů zkrachovalé firmy přišla o milion dolarů, nyní obvinila CLSA a její mateřskou společnost, čínskou investiční banku CITIC Securities, že oklamala investory a zatajila střet zájmů, když uzavřela nekalou dohodu s CEFC v souvislosti s úpisem jejích dluhopisů v roce 2016. Právě státní investiční agentura CITIC Group, jejíž součástí je i CITIC Securities, převzala po pádu CEFC její aktiva v ČR i jinde ve světě, čímž došlo de facto ke znárodnění majetku (a dluhů) CEFC. Stížnost insiderky z finančních kruhů nejen ilustruje nekalé obchody čínských státem řízených firem, ale také naznačuje, jak velký vliv má Peking i ve společnostech, které se navenek jeví jako soukromé.

Bermudský trojúhelník – CLSA, CEFC a CITIC

Liu svá obvinění poprvé vznesla 13. ledna 2021 v neveřejném dopise adresovaném hongkongskému regulačnímu orgánu SFC (Securities and Futures Commission) s žádostí o vyšetření celé záležitosti. Podobné stížnosti ze strany dalších investorů vlastnících dluhopisy zkrachovalé CEFC začaly prosakovat do médií již na podzim loňského roku. CITIC Securities koupil brokerskou společnost CLSA v roce 2013 a velká část managementu pak postupně odešla kvůli neshodám ohledně dalšího směřování firmy, kterou nyní přímo ovládá čínský stát. Podle mnohých odborníků osud makléřské firmy svědčí o tom, že hongkongský finanční sektor je stále více vydán na milost Pekingu.

The Wire China nedávno přinesl ucelenější obrázek zmíněné machinace. Katrina Northrop popsala, jak CLSA zorganizovala v roce 2016 v Singapuru okázalou propagační akci na podporu emise dluhopisů CEFC China Energy v hodnotě 250 milionů dolarů na dobu tří let. Společnost v té době byla na vrcholu svého rozvoje: právě koupila většinový podíl v kazašské petrochemické společnosti a uzavřela sérii obchodů v České republice, kde mimo jiné získala podíl v J&T Finance Group, Invii a Travel Servisu a dále většinové podíly v pivovaru Lobkowitz či fotbalové Slavii. Podobně postupovala např. v Gruzii, Čadu či Spojených arabských emirátech, kde skupovala podíly ve firmách a v rámci čínské státní iniciativy Pás a cesta investovala do infrastrukturních projektů. CLSA tehdy úpis dluhopisů vyšperkovala pohádkami o celosvětovém rozmachu CEFC, která v té době vykazovala roční tržby ve výši 40 miliard dolarů, měla třicet tisíc zaměstnanců a sbírala ocenění jako „nejvlivnější čínská firma“ či „excelentní asijská značka.“ Spolehlivost a trvalý rozvoj společnosti měly zaručit také prominentní vztahy s čínskou politickou elitou, jejichž důkazem měl být mimo jiné i podíl na projektech v rámci iniciativy Pás a cesta v Africe, Střední Asii a na Blízkém východě.

Vzestup a pád románového podvodníka

Hvězdou CEFC a hlavní tváří jejího v té době úspěšného PR, jež pomohlo nafouknout bublinu o expanzi firmy, byl její zakladatel Jie Ťien-ming. Ten se v čele konglomerátu, který se v té době řadil mezi deset největších soukromých firem v Číně, zjevil prakticky z ničeho nic. Jeho strmý vzestup měly podle narážek v promo kampani vysvětlit údajné příbuzenské vazby na maršála Jie Ťien-jinga, jednoho z Maových souputníků – zakladatelů ČLR, který se za života mohl chlubit styky s rodinou současného prezidenta Si Ťin-pchinga. I na mezinárodním poli se mu dařily husarské kousky; kromě jiného se za dosud ne zcela vyjasněných okolností stal v roce 2015 jedním z poradců českého prezidenta Zemana. A těsně před svým pádem v roce 2017 CEFC ohlásila akvizici podílu v ruské Rosněfti. Transakce v hodnotě přesahující 9 miliard dolarů však byla údajně na žádost čínské ratingové agentury odložena a obchod se nakonec po Jie Ťien-mingově zmizení již neuskutečnil.

Finanční podvod s požehnáním strany a státu

Nafouknutá bublina PR obrazu firmy i jejího zakladatele pomohly na podzim 2016 CLSA zlákat investory k nákupu dluhopisů, které by jinak, jak pro The Wire uvedl profesor Čchen Č‘-wu z Asia Global Institute při Hongkongské univerzitě, byly v případě soukromě vlastněné firmy sídlící v ČLR a podnikající primárně v petrochemickém průmyslu poměrně riskantní. To se nakonec i potvrdilo, když v roce 2018 Jie Ťien-ming zmizel stejně náhle, jako se předtím objevil. CEFC krátce nato začala mít veliké problémy a většinu jejích hodnotných aktiv v zahraničí, včetně ČR, převzal právě CITIC, jehož dceřiná firma je zároveň vlastníkem CLSA.

Podle soukromých zjištění Kathy Liu údajně CLSA sama nakoupila asi čtyřicetiprocentní podíl dluhopisů, a díky tomu umožnila před krachem CEFC převod majetku firmy na svou matku CITIC. Na drobnější soukromé investory tak nezbylo nic a o své peníze přišli. Podle Liu zde šlo o jednoznačný střet zájmů a bývalá investiční bankéřka CLSA nyní žádá hongkongskou Komisi pro cenné papíry a futures (SFC) o vyšetření případu, nejen proto, že na dluhopisech sama prodělala milion dolarů, ale také proto, aby si jejími slovy „Hongkong zachoval důvěryhodnost coby globální finanční centrum.“ CLSA se k celé záležitosti odmítla jakkoli vyjádřit a není ani jasné, zda SFC vůbec začala s nezávislým vyšetřováním. Mnozí analytici citovaní The Wire se však domnívají, že tento regulační orgán nijak nezasáhne, protože má sám vazby na pevninskou Čínu a do takto závažného sporu s mohutnou státní agenturou CITIC se pravděpodobně nepustí.

Celá kauza ilustruje nestandardní vazby mezi CEFC a CITIC sahající do doby několika let před následným „znárodněním“ majetku firmy a naznačuje, že převzetí alespoň některých zahraničních aktiv mohlo být do jisté míry plánováno s předstihem. Přidává další střípek do mozaiky aktivit čínské firmy, která téměř po tři léta dominovala česko-čínským vztahům a dokázala ve své době obalamutit velkou část českých politických i ekonomických elit.