Volá Peking: Čínská propaganda vyráží do světa

V systému čínské propagandistické mašinérie nastávají velké změny. Stejně jako v mnoha dalších odvětvích čínského státního aparátu se po jarním zasedání tamní okleštěné verze parlamentu mnohé mění, a především slučuje.

Rozdělení státu a Strany totiž neodpovídá Si Ťin-pchingovým představám o organizaci čínské společnosti, a tak se znovu vrací Státostrana. Kromě čistě organizačního přeskupení ale KS Číny přichází také s novými projekty. Platforma spojující televizní a rádiové vysílání s názvem Hlas Číny by měla ČLR zajistit větší ohlas v zahraničí. Otevřenější a hlasitější je také Pracovní oddělení Jednotné fronty, vlivová organizace doposud operující převážně v zákulisí, jejímž cílem je kooptace domácích i zahraničních jedinců a skupin.

Cenzura je mrtva, ať žije cenzura!

Během zasedání již zmíněného parlamentu bylo 13. března oznámeno, že Státní úřad pro tisk, vydavatelství, rádio, film a televizi (SAPPRFT), hlavní státní cenzurní aparát, ukončuje svou činnost. Už o týden později však bylo jasné, že cenzuře zdaleka neodzvonilo. SAPPRFT se totiž pouze integruje do své stranické obdoby, Oddělení propagandy Komunistické strany Číny (v angličtině se Čína snaží název této organizace překládat jako “Publicity department”, tedy “Propagační oddělení”, ale v Sinopsis rádi nazýváme věci pravými jmény). Nově tak bude veškerou cenzuru řídit Strana napřímo, takže nebude docházet k duplicitě nebo zmatení, pod čí agendu co spadá. Efektivní, hbitější a jasnější propagandě tak už nebude stát nic v cestě. Pokud tedy zrovna nebude vypadat nějak takto

Amazing China – bez diskuze

Realita doma v Číně je poněkud chmurnější než veselá videa cílící na zahraniční publikum. Mj. nastává nové období povinného sledování propagandistických filmů. Například nový dokument Amazing China o ctnostech generálního tajemníka Komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga (a také o tom, že v Číně nyní chutná i půda lépe) byl podle všeho v kinech tak úspěšný i díky povinným návštěvám studentů a zaměstnanců různých veřejných institucí. Jaké to bylo, se ale bohužel nedozvíme, jelikož diskuze o kvalitách filmu jsou na internetu zakázány. Dokument byl navíc stažen z distribuce. Oficiální důvody neznáme, ale čínský internet spekuluje, že by to mohlo souviset se sankcemi uvalenými na čínskou technologickou firmu ZTE. Dokument totiž nadhodnotil technologickou vyspělost čínských společností. Nyní, když sankce zviditelnily závislost Číny na dovozu technologií a pokročilých součástek, bije takové přehánění až moc do očí.

Prostě to sjednotíme!

Kousek od hlavního sídla Komunistické strany Číny v Pekingu stojí areál budov. Není označený – kromě adresy Fuyou Street 135 toho moc nezjistíte. Před branou ale stojí uniformované stráže. Shluk budov patří Pracovnímu oddělení Jednotné fronty, nebo zkráceně – Jednotné frontě. Takto popisují svou zkušenost z (ne)návštěvy obrovského střediska reportéři z Financial Times.

Jednotná fronta představovala historicky taktické a dočasné sloučení hlavních dvou čínských politických stran. Nejdříve komunisté a Kuomintang bojovali proti lokálním vládcům oponujícím sjednocení Číny. Pak se obě strany leninistického typu (ačkoliv KMT tíhl v některých obdobích spíše k fašismu, organizován byl stejně jako strany komunistické za pomoci sovětských poradců z Kominterny) spojily v boji proti Japonsku během druhé světové války. Po vyhlášení Čínské lidové republiky roku 1949 Jednotná fronta zahrnuje 8 „demokratických“ stran, které se podřizují komunistickému vedení, a nanejvýš mají funkci poradní. Od nástupu Si Ťin-pchinga se nicméně k životu probudilo její pracovní oddělení.

Magická zbraň pro budování vlivové sítě

Pracovní oddělení Jednotné fronty (dále jen POJF) se za Si Ťin-pchingovy éry stalo klíčovým úřadem (označovaným za magickou zbraň) pro budování čínské vlivové sítě doma i v zahraničí. Přesvědčuje, láká, kooptuje, ale také útočí na protikomunistické skupiny. Je to poměrně jednoduchá strategie, ale jak můžeme vidět i u nás, funguje. O POJF sice mnoho nevíme, ale s jistotou můžeme říci, že operuje po celém světě (více než 180 zemí). V jejím čele stojí Sun Čchun-lan (Sun Chunlan 孙春兰), mimochodem jediná ženská členka Politbyra. Řídí úřad, který je podle generálního tajemníka Si natolik důležitý, že na něj dohlíží přímo.

Mezi největší majstrštyky této stranické instituce patří například opakované zvolení jejího vlastního kandidáta do novozélandského parlamentu. Jang Ťien (Yang Jian 杨健) nejenže vyučoval na školách pro čínskou rozvědku, ale podle Financial Times je od roku 1994 agentem Jednotné fronty a soustavně v tamním parlamentu lobbuje za užší kooperaci s komunistickou Čínou.

Podle nejnovějších zpráv se dočkáme nových a patrně i otevřenějších aktivit POJF doma i v zahraničí. I tuto organizaci čeká proměna v rámci integrace státního aparátu do stranického. Mnohem zajímavější jsou však nové, větší pravomoce a povinnosti v otázce zahraničních vztahů a také v etnických a náboženských záležitostech ČLR. Vládní zdroj pro South China Morning Post uvedl, že se změní pracovní postup: POJF už nebude operovat ze zákulisí a potají, ale otevřeně bez zbytečných tajností. Tento přístup snad dává smysl z pohledu čínského byrokratického aparátu, ale okolní svět začíná být vůči pojmu Jednotná fronta trochu podrážděný.

Hlas Číny: Budete nás mít rádi!

Hlas Číny se jmenuje nová organizace, jejímž smyslem je zlepšit image Číny ve světě. Jedná se o mediální platformu recyklující model Hlasu Ameriky, který vznikl za účelem šíření americké propagandy během druhé světové války. Hlas Číny (neplést si s téměř stejnojmennou reality show podobnou naší Superstar!) bude zaměstnávat celkem 14 000 pracovníků. Deset tisíc bude z čínské státní televize, dva tisíce z domácího rádia a dva tisíce z čínského rádia cílícího na zahraniční publikum v 60 světových jazycích – China Radio International. Hlas Číny se tak řadí mezi největší propagandistické instituce na světě.

Zatím se celý projekt pouze připravuje a Hlas Číny se po světě nerozléhá, byť je už jasné, že práce budou mít jeho zaměstnanci víc než dost. Názor na Čínu není ve světě mimo českou prezidentskou kancelář kdovíjak pozitivní. Především ne u jejích sousedů; například 88 % Vietnamců má na Čínu negativní názor. Navíc platí, že pozitivní přijímání ČLR mezi lidmi ještě nemusí znamenat, že jejich vláda bude mít stejný názor (a naopak): pohled obyvatel Spojených států na Čínu je nyní trochu překvapivě nejpříznivější od roku 1989, zatímco obě země balancují na pokraji obchodní války.