Vztahy přes úžinu v “nové éře”

V minulém týdnu proběhl v Pekingu 19. sjezd Komunistické strany Číny. Podle očekávání současný generální tajemník Strany a čínský prezident Si Ťin-pching upevnil svou moc za cenu odklonu od dosavadního modelu kolektivního vedení. Ve vztahu k jeho osobě se v oficiálním diskursu pomalu vžívá označení ling-siou (vůdce).

Od konsolidovaného vedení se dalo očekávat zostření kurzu vůči Tchaj-wanu. Si Ťin-pching ve svém hlavním středečním projevu (zpráva 19. sjezdu) skutečně otázku Tchaj-wanu nadnesl a zdůraznil, že ČLR nebude tolerovat separatismus a případné tchajwanské vyhlášení nezávislosti. Generální tajemník rovněž zmínil konsensus z roku 1992 o jedné Číně. Je také příznačné, že Tchaj-wan měl v Siově projevu místo hned po Hongkongu a Macau, což indikuje, že ČLR Tchaj-wanu stále nabízí model „jedna země, dva systémy“. Již několik let pokračující utahování šroubů v bývalé britské kolonii je však pro tchajwanské představitele i veřejnost spíše varováním, že by to byla krajně riskantní cesta.

Prezident Si drží linii, podle níž je výsledným cílem sjednocení Tchaj-wanu s ČLR, a to i za použití síly. Otázkou zůstává, jak daleko by byl skutečně ochoten zajít. To, že v projevu zmínil faktor „vyhlášení nezávislosti“ ze strany Tchaj-wanu, naznačuje, že Čína bude v zásadě tolerovat dosavadní status quo faktické – nikoli však de iure – samostatnosti, pokud Tchaj-wan nepřikročí k formálnímu vyhlášení nezávislosti, například na základě výsledku referenda.

Důvodů pro uměřený postup ze strany Číny je mnoho. Čína a Tchaj-wan jsou i přes nedávné ochlazení vztahů a pokles čínských turistů na ostrově stále velmi ekonomicky provázány – skrze investice a výrobní kapacity, zejména na pevnině. Mírové vztahy přes úžinu prospívají hospodářství obou zemí a nebylo by moudré je torpédovat. Také čínská veřejnost by asi nemile nesla rozsáhlé ztráty na životech a hospodářství, které by případná vojenská agrese vůči Tchaj-wanu přinesla. Důležitým a nevyzpytatelným faktorem je také americký prezident Donald Trump, za jehož vlády USA obnovily dodávky zbraní Tchaj-wanu a verbálně posilují bezpečnostní garance vůči ostrovu. Čína si je také vědoma, že se od ní na mezinárodní úrovni nyní očekává spíše mírotvorná činnost, zejména pokud jde o Severní Koreu.

Pohled z Tchaj-peje

Tchaj-pej s vládou v barvách Demokratické pokrokové strany (DPP) si je výše zmíněných mantinelů vědoma. Kalkuluje s tím, že bude nadále rozvíjet mírové vztahy s pevninou, a zároveň neustoupí ze svých současných priorit, mezi které patří větší orientace na Jihovýchodní Asii a odmítnutí explicitně uznat konsensus o jedné Číně (oficiální pozice tchajwanské vlády hovoří pouze o respektu k historickému faktu).

Oficiální reakce ministerstva pro vztahy s ČRL (Mainlad Affairs Council) je taková, že Tchaj-wan lituje ostrých slov čínského prezidenta na sjezdu a vyzývá k dialogu. V prohlášení se uvádí, že tuto otázku není možné řešit jednostranně, a že pro tchajwanský lid není atraktivní formule o „jedné Číně“ či „jedné zemi a dvou systémech“. Podle tchajwanské strany nejsou skutečnými příčinami rozporů rozdíly v politických systémech na pevnině a na ostrově, nýbrž umělé obstrukce a hledání sporů.

Zájmem Tchaj-wanu jsou vztahy s pevninou, které budou oboustranně výhodné a nebudou politicky podmiňovány (např. uznáním jedné Číny apod.).

13. října 2017 hovořil na konferenci v Bruselu náměstek ministryně pro vztahy s pevninou, Chang Tien-chin, který na tchajwanského vládního představitele nebývale otevřeně hovořil o potřebách reforem v Číně. Vyzval Čínu, aby ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a nabídl Číně tchajwanské zkušenosti z přechodu k demokracii.

Vzájemné vztahy, které začaly prvními cestami na pevninu přesně před 30 lety v roce 1987, však nyní komplikují dvě kauzy: stíhání tchajwanského lidskoprávního aktivity Lee Ming-cheho v ČLR a kauza členky Komunistické strany Číny pocházející z Tchaj-wanu. Lee Ming-che je stále zadržován a souzen ve vykonstruovaném procesu. Tchajpejská vláda tomu není schopná nijak zabránit.

Další spor se týká profesorky Lu Li-an. Jediná rodilá “tchajwanská” delegátka 19. sjezdu ukončila před dvěma lety zoufalou snahu Strany najít na Sjezd reprezentanta z Tchaj-wanu. Profesorka Lu se sice narodila na ostrově, ale již dlouho má čínský pas. Čínská propaganda ji ovšem řadí mezi „komunisty z provincie Tchaj-wan“.

Silná prohlášení pekingského sjezdu vůči Tchaj-wanu se dala očekávat a vláda v Tchaj-peji je nucena je strpět, aniž by na ně reagovala příliš silně a razantně. Zbývá jí naděje, že Peking se po sjezdu opět uchýlí k dlouhodobému a v zásadě oboustranně výhodnému statu quo.