Český tisk o Číně: Bezpečnost na vnitru, jaderná energetika a družba zvířátek v zoo

Články v českém tisku z poslední doby se věnují (vedle kulatého výročí smrti předsedy Maa) bezpečnostní problematice a dalším událostem na setrvale bizarní česko-čínské scéně.

Huawei nesmí na vnitro

Důležitou informaci sdělil čtenářům týdeník Respekt v článku Čínská Huawei nesmí na české vnitro. Do tohoto resortu měl čínský telekomunikační gigant dodat svoji elektroniku; ta se měla zkoušet v jednom z vybraných krajů ČR, v případě úspěchu potom na celém území. Agenti Úřadu pro zahraniční styky a informace, české rozvědné služby, vyhodnotily tento plánovaný krok jako bezpečnostní riziko, načež vnitro spolupráci s Huawei odmítlo. (Společnost je vyloučena z vládních zakázek např. ve Spojených státech.)

Na nebezpeční plynoucí z rostoucí čínské špionáže u nás upozorňují v posledních letech zprávy BIS, Huawei a ZTE zmiňuje loňská zpráva; čerstvá zpráva se o nich výslovně nezmiňuje. Podle Respektu expanze firem jako Huawei nebo ZTE znepokojuje příslušné instituce po celém světě.

Obávají se, že čínští špioni by mohli využít síťovou techniku a software těchto společností k odposlouchávání citlivé komunikace nebo že by do ní byli schopni implantovat techniku, která by Číně v případě hypotetického konfliktu umožnila uvedené systémy zablokovat.

Bezpečnostní problematiky se přímo týká rozhovor s Karlem Randákem, bývalým ředitelem české rozvědky (Úřadu pro zahraniční styky a informace) v Českém rozhlase. Randák konstatuje znepokojivý fakt, že práce tajných služeb je frustrující, protože výsledky jsou stále stejné, to jest nulové, a to kvůli neschopnosti nebo neochotě politiků ze zpráv tajných služeb (jako byla ta letošní od BIS) vyvozovat důsledky v praxi.

„Problém je ten, že tajné služby jsou především závislé na politicích a na rozhodování politiků. Ti jsou zase provázáni, a to velmi silně, minimálně v našem prostředí, s podnikatelskými kruhy, takže nakonec ta nezávislost tajných služeb je víceméně iluzorní.“ (…) Příjemci zpráv BIS jsou vláda a prezident republiky. Co s nimi dělají? „Nic. Je to velice jednoduché, ti lidé s tím vůbec nic nedělají, maximálně když jsou dotázáni médii, tak mají jakési nacvičené floskule, kterými se snaží vysvětlit svůj postoj. Snaží se vzbudit dojem, že se s tím bude něco dělat, ale ve skutečnosti se neděje vůbec nic,“ odpovídá Karel Randák.

Suše komentoval varování BIS, konkrétně disproporční (nad)stav zaměstnanců ruské ambasády v Praze, místopředseda vlády Pavel Bělohrádek v televizní diskuzi s Václavem Moravcem a Vojtěchem Filipem (11.9.2016):

Vojtěch FILIP, předseda strany; místopředseda Poslanecké sněmovny /KSČM/:
… Myslím si, že v tomto ohledu Ruská federace nemusí mít zájem o tolik svých pracovníků a může zaměstnávat například na ty technické pracovníky občany České republiky. Jako my to děláme v zahraničí.

Václav MORAVEC, moderátor:
No ti by asi byli méně spolehlivými agenty.

Pavel BĚLOBRÁDEK, místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace; předseda strany; poslanec /KDU-ČSL/:
Jak kteří.

K jádru věci

Bezpečnostní problematiky se dotýkají také dva články na serveru Hlidacipes.org informující o čínské snaze získat zakázky na budování jaderných elektráren ve světě, i u nás. Ve světle případu odložené stavby britské elektrárny Hinkley Point, stejně jako zprávy BIS o činnosti čínských rozvědčíků na našem území, nevyznívá čínská snaha dostavět například Dukovany de facto „na klíč“ zrovna nevinně.

Vláda zatím možné zahraniční zájemce o dostavbu Dukovan oficiálně neoslovila. Opakovaně však zdůrazňuje, že od vybraného dodavatele bude požadovat, aby přizval české firmy ke svým zakázkám na stavby elektráren ve třetích zemích. Podle tohoto měřítka ministr průmyslu Jan Mládek však před časem při svém veřejném vystoupení rozdělil na ty ochotnější a méně ochotné. Zatímco nejvíce ochoty projevuje ruský Rosatom a „částečně korejské Kepco“, na opačném konci je japonsko-americký Westinghouse a také Čína (bez bližšího určení potenciální dodavatelské firmy). „Zástupce ČLR byl překvapen z toho, že by se Češi měli podílet na jejich projektech. Spíše implicitně předpokládali, že to sem přivezou nejlépe všechno včetně dělníků, inženýrů a možná i betonu. Budeme mít velký komunikační úkol vysvětlit, že takto si to nepředstavujeme,“ řekl Mládek.

Podle druhého článku na toto téma shánějí Číňané v České republice komunikační agenturu, která by dle poptávky China Nuclear Power Engineering Company (CGN):

měla (…) mimo jiné „podpořit CGN při vstupu na český jaderný a energetický trh” a “pomoct budovat reputaci firmy coby spolehlivého a dlouhodobého partnera českého jaderného průmyslu“. Cílem má být i ovlivňování politiků tak, aby si „národní politická reprezentace vybudovala důvěru v pokročilé čínské technologie“ a aby byla CGN „v relevantních politických kruzích prezentována jako konkurenceschopný kandidát pro tendr či vyjednávání o novém jaderném projektu“.

CGN je stejná společnost, která měla spolufinancovat britskou elektrárnu Hinkley Point. Podle všeho se projektu skutečně zúčastní, a to i přes obvinění americké FBI ze systematické špionáže v USA. Nejisté je pouze to, zda se bude stejná firma podílet na stavbě dalších britských atomových elektráren, kde by měla kromě financování budovat i vlastní reaktory, což by představovalo řádově vyšší riziko.

Další možní zájemci o dostavbu Dukovan (a případně Temelína) si ovšem také najímají agentury pro práci s veřejným míněním – Rosatom si platí Essential Communications (dalšími zájemci jsou korejská firma Kepco a japonsko-americký Westinghouse). Vláda zatím možné zahraniční zájemce o dostavbu Dukovan oficiálně neoslovila, píše hlidacipes.org.

Afghánská železnice, afghánská měď a afghánské památky

Jiná čínská investice, stavba železnice v Afghánistánu, má zase jiné zádrhele. Popsala je Fatima Rahimi na Deníku referendum v článku Čína vjíždí do afghánských dějin. Železnice má vozit nákladní vlaky z Číny do Balchu, přes Kazachstán a Uzbekistán.

Čína byla mezi prvními státy, které navázaly oficiální styky s vládou Hámida Karzaje (tehdy ještě s jeho přechodnou vládou, která vznikla po pádu Tálibánu). Jakožto největší zahraniční investor čerpala Čína praktické výhody, a proto se velmi rychle chopila podstatné části zdejších přírodních zdrojů. Měla k tomu silnou motivaci: Afghánistán je jedním z předních těžařských center světa. Pyšní se zlatými doly, mědí, kobaltem, lithiem, velkou zásobou minerálních látek, železné rudy a zemního plynu.

Jednou z komodit, které by se měly ze země do Číny vyvážet, je také měď. Měděný důl Mes Aynak, největší zahraniční investice v dějinách země, leží v lokalitě nedaleko archeologického naleziště, pět tisíc let staré lokality. K tomuto místu se nyní čínská těžební aktivita nezadržitelně blíží. Qadir Temori, archeolog, který se snaží lokalitu zpracovat, je hotov pouze z deseti procent.

Qadir Temori a jeho kolegové proto vedou těžký boj nejen s čínskou těžební společností, ale také s Tálibánem a místními politiky. Čína totiž z pozice největšího ekonomického partnera uplatňuje mocenský vliv a politická reprezentace se snaží vyjít vstříc jejím zájmům. A u toho se samozřejmě také napakovat.

Družba zoologických zahrad

Poněkud stranou zájmu médií proběhla delegace vedení Prahy (účastnila se například Adriana Krnáčová a náměstek pro dopravu Petr Dolínek), jejímu průběhu se věnoval článek na ihned.cz. Členové delegace domluvili s Šanghají spolupráci na rozvoji dopravní aplikace informující o mimořádnostech v dopravě. S Šanghají má být podepsána partnerská smlouva (sesterská smlouva Prahy a Pekingu již byla podepsána letos v zimě, a ne všem se zamlouvala, viz například zde, nebo zde). Spolupráce se týká partnerství zoologických zahrad, ale také „elektronizace veřejné správy nebo IT“, jak uvedla Krnáčová. Řeč byla prý i o metru bez řidiče nebo elektrobusech.

Z dalších zpráv jsme zaznamenali vývoj soudu s Číňanem podezřelým z krádeže tibetské vlajky při potyčkách vítačů a odpůrců návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Tung Ťiang-čching nemusí platit původně obvodním soudem vyměřenou pokutu 15 tisíc korun. Pražský městský soud, k němuž se Tung odvolal, předal případ městskému úřadu, který zahájí přestupkové řízení.

„Tung svůj čin hájil tím, že nechtěl, aby v „krásné příznivé době, kdy se sbližuje český a čínský lid“ byla na místě „vlajka, která symbolizuje rozkol“. Vlajku prý chtěl později vrátit.“

Mediaguru.cz krátce informoval, že Marcela Hrdá se stala novou členkou představenstva čínské společnosti CEFC Group Europe. Doposud byla výkonnou viceprezidentkou, v jejíž gesci byly investiční aktivity firmy a její další rozvoj. Představenstvo, v němž se Hrdá ocitla, má sedm členů, jeho předsedou je Chan Chauto, místopředsedou Jaroslav Tvrdík.

Poslední jmenovaný je jedním z aktérů další zprávy, pro změnu v roli šéfa čínské Slavie. Jako takový se podplukovník Tvrdík rozzlobil na Fotbalovou asociaci ČR, kterou z blíže neznámých příčin viní z toho, že způsobila únik zprávy o novém hlavním koučovi Slavie. Jako budoucího trenéra označil web efotbal.cz  Luboše Kozla s tím, že kontrakt je již podepsán, a uveřejnil i údajnou výši jeho budoucího platu. Reakcí čínského majitele klubu byla hrozba vypovězení sponzorské smlouvy Peltově Fotbalové asociaci.