Před půl rokem na Tchaj-wanu proběhly prezidentské volby, jež vyhrál kandidát Demokratické pokrokové strany (DPP) William Laj Čching-te. DPP se už však nepodařilo obhájit většinu v Legislativním dvoře, tchajwanském parlamentu. V parlamentních volbách, probíhajících ve stejném termínu jako prezidentské, s mírným náskokem zvítězil Kuomintang (KMT), osm mandátů též uhájili členové nově vzniklé Tchajwanské lidové strany (TPP), programově blízké Kuomintangu.
KMT se nyní snaží využít této situace k posílení svého vlivu pomocí nového kompetenčního zákona a navrhuje také změny ve fungování ústavního soudu. Proti těmto krokům hlasitě vystupuje tchajwanská odborná i laická veřejnost, pochybuje o jejich ústavnosti a má obavy, že by mohly oslabit tchajwanské demokratické zřízení. Na Tchaj-wanu, jenž má bohatou historii občanské angažovanosti, proti přijetí zákona již v květnu a v červnu proběhly největší demonstrace za posledních deset let. Pokud se Legislativní dvůr bude snažit prosadit další změny, budou protesty pravděpodobně nadále pokračovat.
Vychýlení sil za pomoci nového zákona
Poté, co se Tchaj-wan na konci 80. let demokratizoval, střídaly se ve vládě po dvou funkčních obdobích dvě velké strany. Kuomintang, který byl před demokratizací jedinou povolenou stranou a později se přizpůsobil novým pořádkům (jakkoli vyrovnání se s minulostí je stále nedořešené téma), a Demokratická pokroková strana, jež vznikla v 80. letech sjednocením různých disidentských proudů v opozici proti vládě KMT.
Tchaj-wan je poloprezidentskou republikou, v níž má sice prezident rozsáhlé pravomoce, ty ale může Legislativní dvůr vetovat a fungování vlády tak značně omezit. Rizikovou je zejména situace, kdy má v parlamentu většinu jiná než vládní strana. K tomu došlo již za vlády prezidenta Čchen Šuej-piena (2000–2008) a situace se nyní opakuje.
Kuomintang se teď snaží vychýlit poměr sil v politickém systému ve svůj prospěch. S podporou Tchajwanské lidové strany v květnu vypracoval návrh tzv. Zákona o výkonu pravomocí Legislativního dvora (立法院職權行使法), jenž tyto pravomoce značně rozšiřuje. Tchajwanský prezident nemá právo veta, zákon tak parlamentem prošel a vstoupil v platnost.
KMT jej prezentuje jako nástroj, který napomůže větší transparentnosti vlády i lepší komunikaci s prezidentem, a zejména pak zamezí politikům překrucovat či tajit informace. Zákon nicméně také obsahuje pasáže, které Legislativnímu dvoru umožňují jmenovat kontrolní komise s právem předvolat kohokoli z vlády i nevládního sektoru k podání vysvětlení jakékoli jejich aktivity. Pokud by daný subjekt nespolupracoval, hrozí mu vysoké pokuty i vězení. Zákon také umožňuje zveřejňovat i utajované informace a zároveň nepočítá s přítomností právníků u výslechů a nepřipouští opravné prostředky.
Protesty proti omezování suverenity
Proti tomuto zákonu se zvedl masivní odpor. Kritizuje jej nejen Demokratická pokroková strana, ale také odborná i laická veřejnost. Odpůrci v něm vidí nejenom prostředek k omezení demokracie (někteří jej – s velkou nadsázkou – přirovnávají k hongkongskému zákonu o státní bezpečnosti), ale hlavně nástroj, jakým se utajované informace mohou snadno dostávat až k vládě Čínské lidové republiky, Legislativní dvůr se totiž může veřejně ptát i na otázky týkající se národní bezpečnosti, včetně vojenských informací.
Právě na kroky, které by jakýmkoli způsobem mohly omezit suverenitu Tchaj-wanu, je tamější společnost nesmírně citlivá. Před deseti lety se vláda vedená stranou KMT snažila uzavřít obchodní dohodu s ČLR, která by čínské vládě umožňovala vstoupit do oblastí obchodování důležitých pro národní bezpečnost. To by v důsledku znamenalo výrazné posílení čínského vlivu a ztrátu kontroly nad vnitřními záležitostmi Tchaj-wanu. Tehdy proti dohodě demonstrovaly stovky tisíc lidí a vůdcové hnutí dokonce obsadili Legislativní dvůr. Vláda tlaku nejen ustoupila a dohodu neratifikovala, ale z mnohých postav protestů, pro něž se vžil název Slunečnicové studentské hnutí, se postupně staly významné osobnosti veřejného života i politici.
Protesty, které přijetí nového Zákona o výkonu pravomocí Legislativního dvora provázely, byly svou velikostí i angažovaností širokých vrstev obyvatel k Slunečnicovému hnutí přirovnávané. Květnová debata o přijetí zákona na zasedání parlamentu dokonce vyústila ve rvačku. Přesto byl zákon přijat. Postavila se však proti němu Demokratická pokroková strana v čele s prezidentem a na začátku července podala stížnost k ústavnímu soudu. Ten má rozhodnout, jestli problematické pasáže z tohoto zákona nejsou v rozporu s tchajwanskou ústavou. Ústavní soud se nyní stížností zabývá, na začátku srpna provede veřejné slyšení a do třech měsíců (v odůvodněném případě do pěti) pak vydá své stanovisko.
Útoky na ústavní soud
Na tyto kroky však Kuomintang odpověděl útokem na ústavní soud. Označuje jej za podjatý a naslouchající pouze DPP. Kromě toho poslanci za KMT začali mluvit o potřebě jej reformovat. Tchajwanský ústavní soud sestává z 15 soudců, kteří rozhodují v tří či čtyřčlenných senátech. KMT hovoří o změně, podle níž by k vynesení rozsudku byla potřeba nadpoloviční většina ústavních soudců. V následujícím roce nicméně sedmi soudcům končí mandát a zbývajících osm nemusí mít vždy čas a možnosti se stání účastnit – například z důvodu nemoci či absolvování školení. Pokud by se tak Kuomintangu zmiňovanou reformu podařilo prosadit, mohlo by to ústavní soud zneschopnit.
Tyto i jiné problémy měli příležitost čeští politici se svými tchajwanskými protějšky prodiskutovat během návštěvy tchajwanské delegace z Legislativního dvora vedené jeho místopředsedou za KMT Johnnym Chiangem. Mezi 21. a 24. červencem se setkali s českými kolegy z horní i dolní komory Parlamentu ČR. Od předchozí parlamentní delegace, jež navštívila Česko před dvěma lety, se však tato nápadně lišila. Tehdejší předseda Legislativního dvora za DPP Jou Si-kchun s sebou v rovném počtu vzal kolegy zastupující rozličné strany včetně opozičního KMT. Místopředseda Johnny Chiang však parlamentní opozici nechal doma a přijel výlučně s poslanci z KMT s výjimkou jedné poslankyně zastupující Tchajwanskou lidovou stranu, jež politiku Kuomintangu podporuje.
Kroky, které nyní Kuomintang činí, nám nejsou neznámé. Postupné, na první pohled drobné, ale v důsledku významné změny v kompetenčních zákonech či reformy ústavních soudů jsme mohli pozorovat i ve střední Evropě, například v Polsku či Maďarsku. Vedou k postupné erozi demokracie. Tchaj-wan je nicméně sice mladá, ale funkční demokracie se zdravými institucemi, svobodnými médii, a hlavně aktivní občanskou společností. Tchajwanci již několikrát v minulosti prokázali, že jsou rozličnými prostředky schopni dosáhnout změn tam, kde se jim politici snaží svobody okleštit.