Společnou prosperitou za společenskou stabilitu
Od konce Kulturní revoluce následované Teng Siao-pchingovými reformami zaznamenala Čína obrovský hospodářský rozmach. Široké skupiny obyvatel však cítily, že se na tomto bohatnutí nepodílí. Z rychlého růstu těžili hlavně podnikatelé s kontakty na stranické vedení, kteří se dostali k byrokratickým povolením a půjčkám od státních bank. Dlouhodobý růst na dluh způsobil systémové problémy celé čínské ekonomice. Mnohé společnosti dnes nejsou schopné dluhy splácet a nacházejí se na pokraji krachu. Ten by ohrozil nejen hospodářství, ale i pro stranu tak důležitou “společenskou stabilitu”.
V reakci na tyto problémy prosazuje Si Ťin-pching od letošního srpna koncept společné prosperity zahrnující zvýšení životního standardu nejchudších vrstev, odstranění korupce, důslednější vybírání daní od nejbohatších firem i jedinců, omezení vlivu velkých společností a propagaci korporátní zodpovědnosti, ale i snížení příjmů těch nejbohatších, včetně jejich vynucených “dobrovolných” příspěvků na charitu. Změny mají vést k vytvoření nových hodnot založených na marxismu leninismu i tradiční čínské kultuře.
Konec růstu na dluh
První na řadě byly velké soukromé společnosti podnikající v IT. Mnohé z nich se dosud těšily výsadnímu postavení. Jejich produkty se staly nejen nepostradatelnou součástí života Číňanů, ale často je využívá i strana a vláda pro vládu přístup k datům o jejich klientech. Mezi prvními, koho regulace zasáhly, byl nejbohatší Číňan Jack Ma, jehož finanční skupina Ant Group spolu se společností Tencent kontroluje prakticky všechny digitální a mobilní platby v Číně. Jack Ma byl donucen společnost restrukturalizovat poté, co kritizoval nepružný bankovní systém a začal nabízet nebankovní půjčky. Mezi další opatření patří zákaz využívání soukromých cloudových služeb pro vládní účely a povinné přemístění dat na státní servery. I ten postihl zvláště Ant Group a Tencent. Sankce se nevyhnuly ani sociálním sítím a firmám podnikajícím v e-commerce, které stát viní ze zneužívání dominantního postavení na trhu. ByteDance, Alibaba, JD, Tencent či Baidu byly odsouzeny k vysokým pokutám. Otřesy zaznamenal i herní průmysl: čínské zákony nyní výrazně omezily hraní počítačových her pro nezletilé v údajné snaze bránit je před závislostí.
Další oblastí, jejíž regulace vyvolala pozornost v Číně i v zahraničí, jsou developerské společnosti. Ty dlouhodobě čelí finančním problémům, půjčují si enormní sumy od státu i soukromých investorů, nejsou schopny je splácet a zhusta prodávají ještě nepostavené nemovitosti. Obecně známý je případ nejzadluženější společnosti světa Evergrande; v brzké době ji mohou následovat další čínští developeři. Nedostupnost bydlení je v Číně palčivým tématem a lidí, kteří by v případě krachu developerských firem přišli o úspory i vidinu střechy nad hlavou, je tolik, že se vláda obává nepokojů.
Kdo nám tu kazí mládež
Významné změny zažívá i popkultura. Stát se snaží omezovat horentní příjmy a extravagantní výdaje celebrit, omezuje jejich vliv na společnost, potlačuje činnost fanklubů, ale také nechává mizet umělce s nesprávnými politickými či jen životními postoji (např. zženštilí muži).
V červenci vláda vyhlásila zatím nejradikálnější regulaci v oblasti školství, zákaz soukromých doučovacích škol. Obhajuje ji tím, že vzdělání se stává dražší, nedostupnější, a přesto stále méně přínosné pro běžné občany. Stát tím však rozšířil svůj vliv i na soukromé školy, jež nyní musí vyučovat podle oficiálních osnov, v nichž je i na základních školách povinné studium Si Ťin-pchingova myšlení.
Kulturní revolucí ke kulturní bezpečnosti
Výše vyjmenované změny mají mnohé společné rysy. Patrná je snaha vyrovnat značné příjmové a sociální nerovnosti, omezit výsadní postavení velkých technologických firem a dostat je pod kontrolu. Změny však v sobě skrývají i jiný aspekt, kterým je snaha o zajištění tzv. kulturní bezpečnosti, tedy vnímání kultury jako nástroje ke společenské transformaci a snaze očistit ji od nežádoucích vlivů, jež by mohly ohrozit režim samotný.
Tomuto tématu se dostává v Číně i zahraničí značné pozornosti od září díky do té doby neznámému radikálně levicovému autoru Li Kuang-manovi, který na svém blogu publikoval článek s názvem „Každý vidí, že nastávají hluboké změny”. Autor v něm vychvaluje stranu za odstraňování nevhodných celebrit i omezování moci nejbohatších Číňanů a zároveň očekává další, ještě výraznější změny. Text dosti překvapivě převzalo pět nejvýznamnějších stranických médií. Následně rozvířil debatu, zda se může jednat o předzvěst ještě radikálnějších změn. Štvavý jazyk článku mnohým připomněl texty z období Kulturní revoluce. Zatímco někteří čtenáři vyjadřují znepokojení, jiní takové změny vítají.
Ať už je článek předpovědí budoucího vývoje, či nikoli, je zřejmé, že za vlády Si Ťin-pchinga se dějí systémové změny a dít se budou i nadále. Čínská politika kráčí směrem, jemuž se po Kulturní revoluci dosud vyhýbala. Generální tajemník Si Ťin-pching si buduje kult osobnosti, prosadil možnost své doživotní vlády, šikovně se zbavil oponentů a ujal se prakticky veškerých funkcí zaručujích výsadní postavení v rámci čínského politického systému. Zvyšující se dohled nad ekonomikou jde ruku v ruce s rostoucí kontrolu obyvatel. V neposlední řadě se vnitřní změny též projevují navenek stále agresivnější zahraniční politikou.