Čeng Li-wen, předsedkyně strany Kuomintang (KMT), začátkem dubna navštívila Čínskou lidovou republiku na pozvání generálního tajemníka ÚV KS Číny Si Ťin-pchinga. Čeng svou návštěvu prezentuje jako cestu ke smíření mezi Tchaj-wanem a Čínou v době, kdy čínská vláda neustále stupňuje tlak na Tchaj-wan. Její cestu však využívají zejména čínská média k šíření propagandy, zatímco tchajwanská společnost včetně části KMT ji kritizuje. Tchajwanští občané zdůrazňují, že Čeng nezastává žádný úřad, který by ji dával mandát Tchaj-wan jakkoli reprezentovat. Kromě předsedkyně opoziční politické strany totiž nemá žádnou politickou funkci.
Náraz hlavou do Velké čínské zdi
Čeng Li-wen byla zvolena předsedkyní KMT v listopadu loňského roku, přestože během kampaně rozhodně nebyla horkou kandidátkou a od samého počátku ji provázejí kontroverze. Někteří spolustraníci ji obviňují z oportunismu: v 80. letech se účastnila protestů, které ukončily autoritářskou vládu KMT, vstoupila do Demokratické pokrokové strany (DPP) a jako její členka zastávala několik volených funkcí. Roku 2005 ovšem DPP vyměnila za KMT. Ještě větší pozdvižení však vyvolávají její výroky, v nichž Tchajwance opakovaně označuje za Číňany, z rozpoutání ruské agrese viní Ukrajinu a kritizuje blízké vztahy mezi Tchaj-wanem a Spojenými státy.
Svoji návštěvu ČLR Čeng Li-wen před tchajwanskou veřejností obhajovala jako misi, jejímž cílem je usmířit obě strany Tchajwanské úžiny. Ve své vlastní zemi ovšem čelila kritice nejen kvůli obavám o národní bezpečnost, ale především proto, že Čeng je pouze předsedkyní opoziční strany a nezastává žádnou veřejnou funkci, která by ji opravňovala Tchaj-wan zastupovat.
Během své šestidenní cesty po Číně se Čeng setkala se zástupci tchajwanských podnikatelů působících v Číně, navštívila několik technologických firem i mauzoleum zakladatele Čínské republiky Sunjatsena. Nejdůležitějším momentem však bylo setkání s generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem a dalšími členy politbyra, včetně Wang Chu-ninga, architekta ideologického směřování země v posledních třech dekádách. Během rozhovorů s vedením KS Číny pravidelně opakovala propagandistické fráze čínského komunistického režimu včetně prohlášení, že „Tchaj-wan by měl přispět k velké obrodě čínského národa”. Tímto termínem Si Ťin-pching označuje přeměnu Číny ve světovou mocnost, jejíž důležitou součástí je i připojení Tchaj-wanu.
Jednání mezi politickými stranami, nikoli vládami
V současné době vládnoucí Demokratická pokroková strana je při jednáních s Čínskou lidovou republikou v nelehké pozici, jelikož ČLR odmítá udržovat jakýkoli kontakt s tchajwanskou vládou. Možnost přímých jednání Komunistická strana Číny podmiňuje rozličnými ústupky, které by Tchaj-wan přivedly do podřadného postavení a oslabily by jeho suverenitu. Vůči tchajwanské veřejnosti pak šíří propagandu, v níž odmítnutí těchto nesplnitelných požadavků označuje za eskalaci napětí. Sama přitom kolem Tchaj-wanu pořádá čím dál rozsáhlejší vojenská cvičení, která mají demonstrovat odhodlanost napadnout jej vojensky.
Čínská vláda nicméně relativně často jedná s vybranými zástupci Kuomintangu. Čínská lidová republika je totalitní zemí, v níž má Komunistická strana ústavně zakotvenou vedoucí pozici. Instituce státní správy tvoří hierarchicky uspořádanou strukturu orgánů KS Číny, vedle které existuje i analogicky uspořádaná struktura vlády. Skutečné rozhodovací pravomoci leží v rukou orgánů komunistické strany a stranické a státní posty, zejména na nejvyšší úrovni, splývají. Oproti tomu Tchaj-wan je demokratickým státem, který na mezinárodním poli reprezentuje volená vláda. Strana Kuomintang je už po třetí volební období v opozici, a proto snaha Pekingu o jednání s jejími členy, kteří nezastávají volené funkce, na Tchaj-wanu vzbuzuje značnou nelibost. Takové rozhovory jsou totiž krajně nevyrovnané a zcela ignorují nejen politický systém na Tchaj-wanu, ale hlavně přání tchajwanských občanů vyjádřené skrze svobodné volby.
Komunistickou stranu Číny k tomuto postupu vede nejen snaha důsledně ignorovat veškeré projevy tchajwanské státnosti, ale také ideologie. Poté, co vláda Čínské republiky reprezentovaná stranou Kuomintang prohrála občanskou válku s komunisty roku 1949, přesídlila se i s armádou a řadou čínských občanů na Tchaj-wan, který se od roku 1895 vyvíjel odděleně od Číny. Zde po čtyři desítky let udržovala tuhou diktaturu. V té době sama sebe označovala za jedinou legitimní vládu Číny a Tchaj-wan označovala za její součást, aby nemusela přiznat, že vládu nad čínským územím ztratila.
Z občanské iniciativy usilující o svobodu později vznikla Demokratická pokroková strana (DPP). Po demokratických reformách na sklonku 80. let se z KMT i DPP staly dvě hlavní tchajwanské politické síly usilující o moc ve svobodných a rovných volbách. Jelikož se KMT nikdy plně nezřekl své minulosti a některá konzervativnější křídla se k tomuto historickému dědictví hlásí, Čínská lidová republika s jeho členy spíše najde společnou řeč než se zástupci Demokratické pokrokové strany, která je spojená s prosazováním nezávislé tchajwanské identity.
Obě strany mají nicméně mnoho frakcí s odlišnými názory. Kuomintang, který je již po třetí volební období v opozici, je hluboce ideologicky rozdělen v otázce přístupu k Číně. Zatímco starší členové, jejichž rodiče na Tchaj-wan přišli z Číny s Čankajškem roku 1949, mohou mít k Číně (nikoli však ke KS Číny!) blízký vztah, mladší členové mají stejně jako drtivá většina tchajwanské společnosti vlastní svébytnou identitu odlišnou od čínské.
Cesta k míru?
Předsedkyně Kuomintangu hovoří o potřebě mírového dialogu a argumentuje, že její jednání se Si Ťin-pchingem zmírní současné napětí. Nicméně žádné kroky tchajwanské vlády bez ohledu na to, jestli je zrovna u moci KMT nebo DPP, nepřesvědčí Peking, aby zmírnil tlak na Tchaj-wan. Jeden z mnoha důkazů je například fakt, že za prezidenta Ma Jing-ťioua, reprezentujícího KMT, se mezi lety 2008–2016 na Tchaj-wanu ztrojnásobil počet čínských špionů. A to navzdory faktu, že jeho nekritický postoj vůči Číně podnítil obrovské demonstrace, které vyústily v obsazení parlamentu.
Si Ťin-pching se ujal vlády v roce 2012 a od té doby se v roli předsedy Kuomintangu vystřídalo šest řádně zvolených předsedů. Se čtyřmi z nich se Si Ťin-pching osobně setkal, žádný z nich jej však nedokázal přesvědčit, aby upustil od čím dál intenzivnějšího zbrojení a vojenských manévrů, které ohrožují nejen Tchaj-wan, ale i Japonsko, Filipíny, Indii, či dokonce Austrálii. Během návštěvy, která má dle Čeng Li-wen přinést mír, navíc Čínská lidová osvobozenecká armáda vyhlásila konání dalšího vojenského cvičení kolem Tchaj-wanu za použití ostrých střel.
Cesta nicméně měla ohlas v čínských médiích, které Čeng Li-wen nekriticky chválily a domácímu publiku tak mohly představit Tchaj-wan ve světle, které odpovídá čínské propagandě. Některé komentáře Čeng dokonce označovaly za bohyni sjednocení.
Nejpravděpodobnějším cílem, který tak Čeng Li-wen svou návštěvou sleduje, je získání hlasů pro místní volby, které na Tchaj-wanu proběhnou na podzim. Je však otázkou, jestli takovéto jednání nebude mít přesně opačný efekt. Drtivá většina Tchajwanců má vlastní svébytnou identitu odlišnou od té čínské. Mnozí Tchajwanci sice v Číně mají obchodní zájmy a bližším vztahům s ní se nutně nebrání, ovšem vždy za podmínky, že budou fakticky odpovídat vztahům mezi dvěma nezávislými a rovnými aktéry. Kdykoli vláda toto pravidlo porušila, odpověděli tchajwanští občané mohutnými protesty, které vládu donutily ustoupit. A jedním z důvodů, proč Kuomintang již třikrát za sebou prohrál volby, je podle analytiků také to, že veřejnost negativně vnímala jeho přílišnou blízkost k Číně.