Čína bývá v posledních letech často spojována s high-tech špehováním svých obyvatel. Někdy slýcháváme názory, že je to pouze projekce našeho vlastního strachu z rizik technologií, který často slouží jako téma pro umělecká díla (například kultovní Matrix nebo seriál Black Mirror). U některých projektů, jako je Systém společenské důvěryhodnosti (Social Credit System) to zatím vypadá, že do určité míry jde o nepochopení. Obecně je však jasné, že Čína buduje diktaturu moderního střihu založenou na digitálních technologiích. Přinejmenším od roku 2016 můžeme jako o laboratoři „digitálního leninismu“ hovořit o Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, kde čínské úřady vybudovaly koncentrační tábory pro více než 1.5 milionu příslušníků místních menšin (etnických i náboženských). Komponenty tohoto přístupu se nyní šíří do zbytku země. Jinými slovy – probíhá sinťiangizace Číny.
Spyware jako součást běžné policejní praxe
První případ, kterému se letos dostalo větší mediální pozornosti, byla nucená instalace spywarových aplikací. V českém prostředí byla asi nejznámější kauza, kdy návštěvníci Sin-ťiangu byli při bezpečnostní kontrole na hranicích nuceni nahrát si do svých počítačů a chytrých zařízení aplikaci Fengcai (Feng-cchaj). Aplikace vyvinutá podle všeho polostátní telekomunikační firmou FiberHome prochází záznamy o hovorech, textové zprávy, kalendář, kontakty, fotky a hledá 73000 klíčových typů obsahu, které jsou označeny jako závadné. Pokud program něco takového zjistí, policie může během chvíle konat.
Ačkoliv byl Fengcai letos takto medializován, již v roce 2017 vyšla najevo existence podobné aplikace jménem Čistá síť (Ťing-wang). Tu si museli podle dostupných informací Ujguři a další příslušníci menšin v Sin-ťiangu nainstalovat do svých chytrých telefonů údajně jako prevenci proti náboženskému extremismu, separatismu nebo terorismu (tzv. tři zla). Aplikace následně závadný obsah hlásila autoritám na check-pointech (které jsou často každých několik set metrů) nebo v rámci Platformy pro integrované společné bojové operace umožňující sběr a následnou analýzu velkých dat, která mohou být využita k předvídání zločinů nebo jakéhokoli chování „ohrožujícího společenskou stabilitu“. Mnozí Ujguři se v důsledku opatření uchylovali k zahazování svých chytrých telefonů a přecházeli na „hloupé“ telefony staršího typu.
Dokud se toto dělo pouze v Sin-ťiangu, většinová čínská populace se zdála být poměrně netečná. V červnu se však začala po sociálních sítích šířit panika. Podle twitterového profilu kontrolovala policie v pekingském a šanghajském metru mobily náhodných cestujících pomocí nějakého zařízení. Siao Mu-ji (Muyi Xiao) ze serveru ChinaFile uvedla, že by mohlo jít o MFSocket, produkt společnosti Meiya Pico, která se aktivně účastní na budování sledovacích systémů v Sin-ťiangu. Během své rešerše objevila stížností na používání této aplikace od lidí, kteří si například šli na policejní stanici vyřídit nové doklady, nebo byli kontrolováni na ulici. Podle Siao se poprvé mimo Sin-ťiang aplikace adaptovaná na 14 značek telefonů objevila v roce 2016, ale větší pozornosti se jí dostalo až letos.
Navazující výzkum francouzského bezpečnostního experta Elliota Andersona odhalil více technických detailů. Aplikace získává údaje o jiných aplikacích, SMSkách, telefonátech, kontaktech, fotkách, ale také získává povolení k instalaci dalších aplikací bez vědomí uživatele. Navíc nemá ikonu (je možné, že v předchozích verzích měla, protože někteří uživatelé čínského internetu zmínění výše si stěžovali na tuto aplikaci a doložili i screenshot její ikony s názvem) na obrazovce telefonu a po použití policií se automaticky smaže (znovu, může jít až o nedávnou úpravu), aniž by tak „oběť“ cokoliv poznala.
Smart cities s čínskými rysy: Vězení, za které si zaplatíte
Dalším výrazným aspektem kontroly populace v rámci digitálního leninismu jsou chytré kamery s rozpoznáváním obličejů. Těchto a podobných zařízení (některé kamery například fungují na základě rozpoznávání stylu chůze) plánuje Čína nainstalovat do roku 2020 na 570 milionů (více viz náš rozsáhlejší článek). I tyto bezpečnostní systémy jsou samozřejmě testovány v Sin-ťiangu, kde jde mimo jiné také o obrovský byznys (podílejí se na něm i u nás dobře známé firmy CITIC a Huawei). Jelikož se rok 2020 blíží, zintenzivnily práce na budování kamerových sítí, a úřady narazily na problém. Kdo to zaplatí? Tyto systémy jsou poměrně drahé.
V Sin-ťiangu si na svou „bezpečnost“ vydělají Ujguři v rámci nucených prací v místních textilních a jiných továrnách, kdy podle amerického antropologa Darrena Bylera čínské i zahraniční společnosti vydělávají na otrocké práci Ujgurů v koncentračních táborech a v továrnách-vězeních. Místní úřady tyto instituce označují za „nosiče“ ekonomiky. Díky tomuto systému prý dokonce přilákal Sin-ťiang „značné investice a stavební činnost od čínských společností na pobřeží“.
Ve zbytku Číny se praxe liší region od regionu. Tento týden si šanghajští občané na internetu stěžovali, že jsou nuceni za chytré kamerové systémy ve vchodech a výtazích svých domů platit (nemohou ale odmítnout, jde o vládní iniciativu). Podle konverzace na serveru Douban, kterou zachytil čínský student žijící v USA známý pro investigativní práci s otevřenými zdroji Shawn Zhang (originál byl již smazán, patrně cenzory), musí obyvatelé jedné šanghajské čtvrti za „bezpečí“ zaplatit ze svého, nebo skrze sledování reklam ve výtahu. Úředník v dané konverzaci ale nebyl schopen osvětlit, kolik bude kdo platit. Uživatelé se zdáli být pobouřeni tím, že mají platit na kontroverzní systém a vláda navíc ještě bude moci těžit jejich data.
Podle všeho se navíc všichni občané musí jít zaregistrovat do databáze obličejů, někteří si zde stěžovali na to, že byli bez odkladu nuceni jít s doklady na policejní stanici a nahlásit se. Další uživatel uvádí, že v Chang-čou (hlavní město východočínské provincie Če-ťiang) se děje něco podobného, místní pouze platí přímo z fondu oprav nebo z daně z nemovitosti, ale „vláda každopádně nic nezaplatí, na to už nás dávno zvykli.“ Obdobnou situaci hlásili komentátoři i z dalších velkých čínských měst.
Narušení soukromí však čínským občanům až tak nevadí, svědčí o tom i téměř naprostá absence této otázky v debatě. Někteří si dokonce pochvalovali přívětivost a trpělivost onoho úředníka během vysvětlování celého projektu. Přesto někteří celkem trefně mluvili o tom, že si „platí za vlastní vězení“ a jeden z uživatelů napsal pouze: „High-tech otrokářská společnost.“
O tom, jak budovat smart nebo „safe“ cities se jezdí do Číny učit i čeští politici, svého času například Adriana Krnáčová.
Sinťiangizace celé země
Čínský politický systém je v jádru experimentální. Velmi pragmaticky zkouší nové metody a následně je aplikuje, ať už jde o techniky politického boje nebo digitální kontrolu populace. Koneckonců je tento přístup základem leninismu. Ověřené praktiky se z laboratoře digitální diktatury v Sin-ťiangu nyní šíří i do zbytku Číny a místní populace s tím až na výjimky nemá zjevně problém. To může ale souviset i s tím, že si čínští občané v současném nastavení nesouhlas dovolit nemohou. Že to ale nikterak nesouvisí s čínskou kulturou a odlišnými hodnotami můžeme vidět v Hongkongu, kde protestující aktivně likvidují chytré sloupy pouličního osvětlení, které v sobě mají technologie čínského SkyNetu (ano, Čína nazvala celostátní projekt sledování obyvatel SkyNet…). Při ochraně soukromí je svoboda projevu a alespoň omezená participace na rozhodovacím procesu naprosto nezbytná. V Číně ale nic takového neexistuje. Státostrana řídí vše a nedá se jí téměř odporovat. I proto bude trend sinťiangizace zaručeně pokračovat, a to nejen v Číně, ale i v dalších zemích podél Pásu a cesty.
Vladimír Iljič Lenin v pracovní zprávě na konci roku 1920 uvedl: „Komunismus je sovětská moc plus elektrifikace celé země.“ Generální tajemník Si Ťin-pching by na velkého revolucionáře mohl navázat (mimo jiné) takto: „Socialismus s čínskými rysy je leninismus plus sinťiangizace celé země.“