Téměř na den přesně před rokem, 20. března 2020, přistálo v Ruzyni čínské letadlo s dodávkami ochranných osobních pomůcek (PPE), především roušek a respirátorů. Na komerční dodávce zdravotnického materiálu by za normálních okolností nebylo nic zvláštního, ale okolnosti v té době již zdaleka normální nebyly. Vedle první vlny epidemie se v České republice začala rozehrávat druhá vlna politické hry o mezinárodní orientaci země, zahájená sedm let předtím po nástupu prezidenta Zemana a Rusnokovy (ve skutečnosti rovněž Zemanovy) „vlády odborníků” v podobě tzv. restartu vztahů s ČLR.
Posunování vztahů
První vlna „restartu” pod praporem „ekonomické diplomacie” skončila žalostným fiaskem po spektakulárním krachu její „vlajkové lodi”, společnosti CEFC, v roce 2018. Mezinárodní blamáž, kterou naše tehdejší politická reprezentace utrpěla úzkým propojením (včetně personálního) s podvodnou čínskou společností, uvrhla zdejší čínskou lobby na nějaký čas do hluboké defenzívy. Její ústupové manévry vyvrcholily počátkem minulého roku úpornou snahou prezidentské kanceláře zabránit tehdejšímu druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli, předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi, v ohlášené cestě na Tchaj-wan.
Po tragické smrti předsedy Kubery v lednu 2020 a následném odhalení výhružného dopisu z čínské ambasády, doručeného velmi nestandardním způsobem přes českou prezidentskou kancelář, se začaly ozývat hlasy (včetně premiéra Babiše) volající po vyhoštění čínského velvyslance. Situace začala být pro čínské zájmy v ČR kritická.
V únoru 2020 „jmenoval” prezident Zeman, zjevně opět nestandardním způsobem, ministra vnitra Hamáčka – podle jeho vlastního vyjádření – svým „osobním zmocněncem” pro vztahy s ČLR s úkolem, aby je „posunul”.
V Číně mezitím propukla naplno epidemie nového koronaviru covid-19 a v březnu dorazila i do ČR. Pandemie zaskočila českou vládu zcela nepřipravenou. V panice z neznámé nemoci se ukázalo, že ČR nejen nemá zásoby ochranných pomůcek ani pro zdravotníky, ale v lednu a únoru nechala vyvézt do Číny i to málo, co bylo v té době k dispozici na skladech a v maloobchodě. Čína se mezitím přehoupla za pomoci drakonických opatření přes první vlnu epidemie a mobilizovala výrobní kapacity PPE.
Jak praví čínské přísloví, každá nová krize skýtá i různé příležitosti — například k „posunování” vztahů. Nedostatek PPE v Evropě a jejich relativní přebytek v ČLR poskytl Pekingu příležitost napravit si pošramocenou reputaci cílenou „rouškovou diplomacií”. Čína se teď mohla prezentovat nikoliv jako původce pandemie, ale naopak jako zachránce ostatních zemí, kterým blahosklonně dodá potřebný zdravotnický materiál.
Rituály vděčnosti
Aby byl tento aspekt „bratrské pomoci” patřičně zdůrazněn, musí ovšem příjemci vyjádřit náležitou vděčnost. V Ruzyni se to 20. března 2020 podařilo znamenitě. Na letištní plochu nastoupila vítat dopravní letadlo polovina české vlády v čele s premiérem, aby si tu ve špalíru vyslechla projev čínského velvyslance, který se rázem proměnil z persony non grata v národního dobrodince. Celá scéna připomínala parodii na Cargo Cult v Melanésii, kde domorodci uctívali dopravní letadla přinášející z nebeských výšin plody daleké civilizace.
Den před příletem uctívaného letadla jsem v tomto sloupku kritizoval politizaci komerčních dodávek PPE a připomněl panu Hamáčkovi jeho vlastní slova o „posunování vztahů”, jakož i dlouhou historii jeho nadstandardních styků s všelijakými orgány KS Číny, od „dopisu čtyř” přes záštitu semináře o geniálním díle prezidenta Si Ťin-pchinga v roce 2016 po pozoruhodné vystoupení na utajovaném setkání s Mezinárodním oddělením ÚV KS Číny v roce 2017 (plný výčet je mnohem delší).
„Roušková diplomacie” se pak ve své české verzi stala jen pokračováním „ekonomické diplomacie” z dob „restartu”. Namísto investic měly teď zajistit vděčnost českého lidu čínské roušky. Ty měly současně rehabilitovat české politiky spojené s fiaskem zkrachovalé CEFC. Hamáčkovi se dokonce podařilo resuscitovat z politického záhrobí Jaroslava Tvrdíka, ve své nejnovější reinkarnaci představitele čínské státní agentury CITIC, a nakonec ho protlačit i do krizového štábu. Jen samotné zapojení legendárního manažera Tvrdíka do miliardových obchodů se zdravotnickým materiálem mělo být samo o sobě varovný signálem, že celá akce nejspíš nedopadne dobře…
Lomikare, Lomikare
Pan Hamáček reagoval před rokem na můj text s grácií sobě vlastní. Na Twitteru a posléze v bizarním textu v Právu mě nazval „blbem”. Tím se zřejmě natolik intelektuálně vyčerpal, že již nebyl s to připojit žádný koherentní argument. Mou zdvořilou odpověď prostou pokleslých výrazů odmítlo Právo, věrno svým revolučním tradicím, bez udání důvodu otisknout.
Do roka a do dne nicméně publikoval NKÚ tento týden svou zdrcující kontrolní zprávu o státních nákupech zdravotnického materiálu v loňském roce. Zpráva konstatuje fatální selhání státu na několika úrovních; v civilizovanějších poměrech by musela vést k demisi zodpovědných ministrů vnitra a zdravotnictví, ne-li celé vlády. Současně se v tisku objevují nová šokující odhalení, jak se v té době dělaly z veřejných financí obchody s ochrannými prostředky.
Kromě finančních nesrovnalostí konstatuje zpráva beznadějný chaos v certifikaci dovezeného materiálu. Zhruba polovina testovaných vzorků nesplňovala příslušné normy. Koncoví uživatelé, včetně zdravotnického personálu, dostali v řadě případů nekvalitní a nevhodné pomůcky, aniž by byli informováni o rizicích, která z toho plynula pro jejich zdraví a životy.
Ohledně nákupů v ČLR konstatuje zpráva doslova: „MV nedodrželo u zahraničních dodavatelů standardní nákupní postupy a ani neověřovalo dodavatele z běžně dostupných registrů. Většina dodavatelů byla doporučena Česko čínskou komorou vzájemné spolupráce. Nákupní proces v případě těchto dodavatelů spočíval v komunikaci s velvyslanectvím ČLR v Praze, s ministerstvem obchodu ČLR, s ministerstvem zdravotnictví ČLR, s regionálními vládami v Pekingu, v Šanghaji a v provincii Če-ťiang.” (str. 43)
Hamáček s Tvrdíkem prostě přenesli celou miliardovou nákupní kampaň do čínské režie. Konkrétní výsledky teď vyčísluje „kontrolní závěr” NKÚ, a naznačuje přitom i některé dopady na zdraví občanů. Zpráva se čte jako ponuré post mortem druhé fáze „posunování vztahů”. Nekonečný příběh česko-čínské družby však nekončí: už se nám rýsuje možné třetí kolo v podobě „vakcínové diplomacie”…