Vláda zákona jako součást Siova teoretického přínosu marxismu-leninismu
V páté z Osmi jednoznačných myšlenek, na nichž stojí ústředním výborem kodifikované Si Ťin-pchingovo myšlení odvozené z teorie marxismu-leninismu, se konstatuje: „Je jednoznačné, že cílem všestranného prosazování řízení státu pomocí zákonů je budování právního systému socialismu s čínskými rysy, budování země se socialistickým právním systémem“. V jiném bodě Si Ťin-pchingovy doktríny se pak hovoří o „všestranném prohlubování reforem“, jejichž cílem je „zlepšovat a rozvíjet [politický] systém socialismu s čínskými rysy a dále prosazovat modernizaci struktury vládnutí a schopností vládnout“. Naplnění těchto cílů slouží „Pětiletý plán budování vlády zákona v Číně pro léta 2020–2025“ (法治中国建设规划[2020-2025年]), který ÚV KS Číny zveřejnil 10. ledna 2021.
„Dobrý zákon” jako nástroj „kompetentního vládnutí“
Plán stanoví devět cílů, které vnímá jako klíčové a z nichž zřetelně vyplývá stále razantnější a do větších podrobností propracovávaná institucionalizace vedoucí úlohy strany jako řídícího centra celé společnosti, opírajícího se o neosobní autoritu zákona. Ústřední výbor Komunistické strany Číny vyzývá, aby plán byl ve všech územních celcích a ve všech rezortech „v propojení se skutečností a se vší vážností realizován a naplňován.
Text dokumentu začíná patetickým konstatováním, že „vláda zákona je důležitým ukazatelem pokroku lidské civilizace, je základním způsobem vládnutí státu a řízení politiky a [její dosažení] je neslábnoucí ambicí Komunistické strany Číny a čínského lidu“. Zmíněné „vládnutí státu a řízení politiky“ (č‘-kuo li-čeng) je ústředním pojmem Si Ťin-pchingovy epochy; je to také název knihy generálního tajemníka, která se stala jakousi „biblí“ jeho vládnutí, s jejíž pomocí šíří doma i ve světě poselství systémové převahy leninského zřízení vylepšeného o čínskou zkušenost.
(Politická symbolika této knihy se projevila na jaře 2016, kdy se v Parlamentu ČR o ní konal rituální seminář jako předehra návštěvy generálního tajemníka Si Ťin-pchinga v Praze. Nad seminářem převzal záštitu Jan Hamáček a výstupem byl český překlad díla vydaný pod dohledem čínských orgánů na Univerzitě Palackého v Olomouci).
Pětiletý plán budování vlády zákona v ČLR stanoví devět cílů, které mají umožnit „vládu zákona“ (法治) ve smyslu řízení státu za pomoci zákonů. Toto pojetí vlády zákona má v pětiletém plánu normativní podobu ve formulaci liang fa šan č‘, což lze překládat jako „dobré zákony – kompetentní vládnutí“. Formulace je víceznačná, slova liang a šan se mimo jiné užívají ve významu „dobrý“, a to s konotací „kvalitní“, ale také „poctivý“, „spořádaný“, případně „laskavý“. Pro čínského mluvčího ve formulaci zaznívá také dvojslabičné slovo šan-liang – tj. „laskavý“ jako opak ke „krutému“ či „násilnému“. Uvážíme-li, že se jedná o rozpracování právního systému, jehož cílem je znemožnit právní ochranu individuálních práv, jsou tyto významy podvědomě asociované volbou slov obzvláště cynickou manipulací jazyka. (Formulace manipuluje také čínskou historii a je transformovanou výpůjčkou z díla čínského reformátora 11. století, historické souvislosti zde však je třeba brát s rezervou.)
Konstitucionalismus ve smyslu právní ochrany vedoucí úlohy strany
Pětiletý plán budování vlády zákona v Číně se odvolává na práva zaručená Ústavou ČLR. „Obranou ústavnosti“, o které je zde řeč, však není míněn konstitucionalismus ve smyslu ochrany individuálních práv občanů, ale právní ochrana vedoucí úlohy strany. Ta je ukotvena v 1. článku základního dokumentu Čínské lidové republiky, od něhož se pak odvozují všechna ostatní práva a povinnosti občanů ČLR:
ČLR je socialistická země s demokratickou diktaturou lidu vedená dělnickou třídou a založená na spojenectví dělníků a rolníků. Socialistický řád je základem ČLR. Nejbytostnějším rysem socialismu s čínskými rysy je vedoucí úloha strany. Všem organizacím a jednotlivcům je zakázáno narušovat socialistický řád.
Tento článek Ústavy ČLR je výsledkem novelizace z března 2018, tedy z doby, kdy již naplno probíhaly na nejvyšší úrovni KS Číny diskuze o reformě právního systému, a připravil cestu pro další rozhodnutí v oblasti reformy soudnictví. Debaty o reformě právního systému směrem k větší nezávislosti na politické moci a ochraně práv občanů mají v ČLR delší historii a významným mezníkem v nich byla debata o konstitucionalismu v době, kdy Si Ťin-pching nastoupil do funkce generálního tajemníka a v očích některých budil dojem politika nakloněného reformě politického systému. V těchto debatách, které z větší části zůstaly mimo obzor světových médií, však záhy převážil konzervativní přístup zdůrazňující autoritu komunistické strany. I v zahraničí slyšitelně zazněl hlas prezidenta nejvyššího lidového soudu Čou Čchianga, který rok před novelizací čínské ústavy varoval před „chybným západním pojetím dělby moci a nezávislosti soudnictví“.
V takovém ústavním rámci a pojetí nezávislosti soudnictví se ve svůj opak obracejí další zdánlivě standardní cíle, jako je spravedlivá justice, vymahatelnost práva a poslušnost zákonům, stejně jako právní dohled. V kontextu ČLR tyto cíle nenárokují nic jiného, než zákonem a institucemi práva garantovanou podřízenost individuálních práv politice strany.
Naplánovaná budoucnost
Pětiletý plán nastoluje témata a cíle, které by měly být v následujících letech splněny. Ty již dříve byly obsaženy v památném projevu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga na 19. sjezdu strany a následně vtěleny do „Rozhodnutí ÚV o některých otázkách setrvání u systému socialismu s čínskými rysy a jeho zdokonalení, dalším rozvoji modernizace systému řízení státu a jeho řídicích schopností“ přijatého na 4. plenárním zasedání 19. ústředního výboru v říjnu 2019.
Je zřejmé, že realizace plánu probíhá pod vedením nejvyššího vedení strany se Si Ťin-pchingem jako jeho „jádrem“ (核心) a prostřednictvím stranických organizací v duchu osvědčeného modelu prosazení vlivu komunistické strany. Strana nejprve postupně vytvoří spolehlivou síť stranických organizací, které následně dostanou do ruky prodiskutovaný a centrálně připravený plán, a ten posléze krok za krokem uvádějí do praxe na základě vnitrostranických instrukcí přicházejících shora. V tomto modelu hraje důležitou roli vnitřní očista strany probíhající formou „nápravy stylu práce“, jak jsme toho znovu svědky od léta minulého roku, a zároveň mobilizace celé společnosti a její výchova v žádoucím duchu, jak neopomněl zmínit ani pětiletý plán budování vlády zákona:
Celkové řízení státu za pomoci zákonů vyžaduje účast celé společnosti. Musíme pevně s velkým úsilím propagovat ducha socialistické vlády zákona, budovat kulturu socialistické vlády zákona a vést všechen lid k tomu, aby se stal věrným obhájcem, uvědomělým zastáncem a skálopevným obráncem socialistické vlády zákona.
Plán počítá s tím, že do roku 2025 bude mít stranické vedení propracován systém zákonů a mechanismy k řízení státu prostřednictvím zákonů, a do roku 2035 by pak mělo být dosaženo cíle vybudovat „stát pod vládou zákona, vládu řízenou zákonem a společnost ovládanou zákonem“. Dystopickou budoucnost ohlašuje dosažení „modernizace systému řízení státu a jeho řídicích schopností“. Cíl je jasný, zajistit „absolutní“ (ťüe-tuej) stranické vedení:
Vybudovat spravedlivý, vysoce efektivní a autoritativní socialistický právní systém s čínskými rysy… podporovat propojení specifických podmínek [našeho] státu s respektem k [obecným] zákonitostem soudnictví a dodržovat a posilovat absolutní vedoucí úlohu strany v soudní praxi.
9 cílů právní pětiletky
Programové cíle pětiletého plánu rozvoje „vlády zákona“ v ČLR jsou systematicky uspořádané a mezi sebou provázané. Postupují od pojmenování snahy zdokonalit právní systém, přes odvolání se na ústavu a požadavky vytvoření dokonalejšího a spravedlivého právního řádu, až k poslednímu bodu, v němž dokument vrcholí a zároveň se na vyšší úrovni vrací na počátek, k ústavně zaručené vedoucí úloze strany.
V sedmém bodě plánu se přestává hovořit o právním řádu a místo toho jsou zde tématem vnitrostranické předpisy KS Číny. Zdánlivě nekonzistentní odbočení od tématu vlády zákona však v leninském politickém systému založeném na vedoucí úloze strany má svoji železnou logiku. Pouze strana disciplinovaná, semknutá kolem svého vůdce a očištěná od všech potenciálně disharmonických hlasů (bez interferencí zvnějšku, například i ve formě dodržování všeobecně platných zákonů), je považována za schopnou zdárně vykonávat svoji vedoucí funkci.
Osmý cíl pětiletého plánu propojuje „vládu zákona“ s otázkami „státní suverenity, bezpečnosti a zájmů rozvoje“. „Zájmy rozvoje“ jsou další normativní frází současného politického diskurzu ČLR. Uplatňuje se v projevech na různých mezinárodních fórech, včetně debat na půdě OSN, v nichž ČLR – s poukazem na právo na rozvoj – prosazuje vlastní pojetí lidských práv. Rozpracování osmého cíle v dalších pasážích dokumentu nicméně směřuje především k normalizačním snahám v Hongkongu a k postavení Tchaj-wanu, respektive jeho přičlenění k ČLR:
V souladu se zákonem bránit praxi „Jedné země, dvou systémů“ a urychlit znovusjednocení domoviny… Podporovat správkyni a vládu zvláštní administrativní oblasti v řízení a aktivním jednání v souladu se zákonem a naplňování ústavní povinnost chránit státní suverenitu, bezpečnost a rozvojové zájmy.
Devátý a závěrečný cíl Pětiletého plánu případně shrnuje představu „vlády zákona“ v duchu socialismu s čínskými rysy a celou Si Ťin-pchingovu koncepci řízení země. Zákon zde má sloužit straně jako řídicímu centru, které kontroluje a řídí celý stát ve všech jeho aspektech. Naplňuje se zde Si Ťin-pchingova dystopická představa budoucí Číny jako dobře fungujícího stroje v rukou komunistické strany zajišťující permanentní rozvoj hospodářství a dokonalou konformitu obyvatelstva.